ECLI: ECLI:CZ:OSSY:2025:9.C.242.2024.30 Datum: 2025-01-13 Předmět: o určení vlastnického práva Ustanovení: ["§ 80 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 10 z. č. 56/2001 Sb.", "§ 2079 z. č. 89/2012 Sb."] ["smlouva kupní""podvod""ručení"]
O co šlo: o určení vlastnického práva (["§ 80 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 10 z. č. 56/2001 Sb.", "§ 2079 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 7. 2024 se žalobce původně domáhal toho, aby soud určil, že vlastníkem motorového vozidla RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „Vozidlo“), je od podpisu kupní smlouvy ze dne 30. 3. 2019 žalovaný. Tvrdil, že dne 30. 3. 2019 Vozidlo na základě kupní smlouvy prodal žalovanému, kterému současně udělil plnou moc k provedení přepisu Vozidla na jeho osobu v registru silničních vozidel. V roce 2020 mu však byla doručena výzva České kanceláře pojistitelů (dále jen „ČKP“) k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ČKP vztahující se k Vozidlu. Žalobce následnou komunikací s ČKP věc vyřešil, nicméně neuvědomil si, že k přepisu údajů o Vozidle v registru silničních vozidel na základě této komunikace nedošlo. Vzhledem k tomu, že nyní zjistil, že Vozidlo je v registru i dosud evidováno na jeho osobu, kontaktoval žalovaného a vyzval jej k tomu, aby si Vozidlo přihlásil na sebe, žalovaný však v reakci na to sdělil, že Vozidlo čtvrtý den poté, kdy jej odkoupil od žalobce, prodal dál. Proto žalobci nezbylo než podat shora uvedenou žalobu.2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě z 25. 10. 2024 potvrdil, že dne 30. 3. 2019 Vozidlo od žalobce skutečně zakoupil, a to společně s dalším vozem tov. zn. Peugeot bez SPZ na náhradní díly, protože Vozidlo nebylo v dobrém technickém stavu, o čemž žalobce věděl. Dne 1. 4. 2019 mu měl žalobce zaslat plnou moc k přepisu Vozidla, to však doposud neučinil. Již den po koupi bylo Vozidlo nepojízdné a žalovaný byl nucen ho dát do opravy, z druhého zakoupené vozidla od žalobce chtěl za tímto účelem použít nějaké díly, k automobilu se však nemohl dostat, neboť byl umístěn za branou nějakého statku. Chtěl tedy žalobce telefonicky kontaktovat, ten mu však nebral telefon. Proto Vozidlo následně prodal , jméno FO, na náhradní díly (sešrotování). Vozidlo hodlal přepsat v registru na svou osobu, ale neměl k tomu potřebnou plnou moc od žalobce.3. Při jednání, které se ve věci konalo 13. 1. 2025, žalobce změnil žalobu v tom smyslu, že se nově domáhal určení toho, že vlastníkem Vozidla byl k datu 30. 3. 2019 žalovaný. Současně navrhl, aby soud tuto změnu žaloby připustil. Žalovaný se změnou žaloby souhlasil. Soud tuto změnu připustil usnesením vyhlášeným do protokolu u zmíněného jednání.4. Z kupní smlouvy uzavřené dne 30. 3. 2019 mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím bylo zjištěno, že žalobce prodal Vozidlo žalovanému za kupní cenu ve výši , částka, . V čl. VI. Smlouvy bylo sjednáno, že nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel zajistí žalovaný na své náklady.5. Z kupní smlouvy uzavřené dne 4. 4. 2019 mezi žalovaným jako prodávajícím a , jméno FO, , nar. 14. 2. 1988, jako kupujícím, soud zjistil, že žalovaný Vozidlo prodal , jméno FO, za kupní cenu ve výši , částka, .6. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP z 9. 1. 2020 a z potvrzení o ukončení případu z 30. 1. 2020 soud zjistil, že ČKP vyzvala žalobce jakožto osobu zapsanou v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel Vozidla k zaplacení příspěvku do jejího garančního fondu za období od 9. 8. 2019 do 23. 11. 2019, kdy Vozidlo bylo sice v registru evidováno jako provozované, nebylo však k němu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem (tzv. povinné ručení). Následně však žalobce doložil ČKP dokumenty, na jejichž podkladě ČKP úhradu příspěvku po žalobci nadále nepožadovala.7. Z dopisu, který byl dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslán žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu dne 10. 7. 2024, soud zjistil, že žalobce informoval žalovaného o tom, že je doposud veden v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel Vozidla, ačkoliv toto bylo již 30. 3. 2019 prodáno žalovanému. Žalobce vyzval žalovaného ke zjednání nápravy a upozornil ho na to, že pokud tak neučiní, bude celá věc řešena soudně.8. Z e-mailové komunikace účastníků bylo zjištěno, že žalovaný reagoval na shora uvedený dopis žalobce e-mailovou zprávou z 12. 7. 2024, v níž žalobci sdělil, že Vozidlo nebylo možné přepsat z důvodu jeho nepojízdnosti, bylo hned odvezeno na podvalu, k druhému zakoupenému vozidlu se žalovaný nemohl dostat, neboť bylo zavřené za branou. Žalobce reagoval e-mailem, v němž sdělil, že žalovanému dodal plnou moc k přepisu Vozidla, žalovaný však přepis nezajistil a bez vědomí žalobce Vozidlo prodal třetí osobě, což žalobce považoval za podvod.9. Na podkladě toho, co v řízení uvedli oba účastníci, a na základě shora uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 30. 3. 2019 uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobce prodal žalovanému Vozidlo za kupní cenu , částka, . Ve smlouvě bylo sjednáno, že přepis Vozidla v registru silničních vozidel na svou osobu zajistí žalovaný na své náklady. To se však nikdy nestalo. Žalovaný následně dne 4. 4. 2019 prodal Vozidlo panu , jméno FO, za kupní cenu ve výši , částka, . Žalobce byl v průběhu roku 2020 kontaktován ČKP, která jej jakožto vlastníka a provozovatele Vozidla zapsaného v registru silničních vozidel vyzvala k zaplacení příspěvku do svého garančního fondu za období od 9. 8. 2019 do 23. 11. 2019, kdy Vozidlo bylo sice v registru evidováno jako provozované, nebylo však k němu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Žalobce prokázal kanceláři, že není faktickým vlastníkem a provozovatelem Vozidla, ta proto svůj požadavek na zaplacení příspěvku vzala zpět. Následně žalobce dopisem z 10. 7. 2024 vyzval žalovaného k tomu, aby zajistil přehlášení Vozidla na svou osobu v registru silničních Vozidel, a upozornil jej na to, že pokud tak neučiní, bude nucen přistoupit k podání žaloby k soudu. Žalovaný reagoval tak, že Vozidlo nebylo možné přepsat z důvodu jeho nepojízdnosti.10. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.11. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.12. Podle § 1099 o. z. se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.13. Žalobce se v posuzované věci po změně žaloby domáhal určení toho, že vlastníkem Vozidla byl k datu 30. 3. 2019, kdy byla mezi oběma účastníky uzavřena kupní smlouva ohledně převodu vlastnictví k Vozidlu, žalovaný. V řízení bylo mezi oběma účastníky v podstatě nesporné, že předmětnou kupní smlouvu skutečně uzavřeli, že vlastnické právo k Vozidlu bylo tímto způsobem převedeno na žalovaného a že následně nedošlo k zápisu změn rozhodných skutečností týkajících se osoby vlastníka a provozovatele Vozidla do registru silničních vozidel. Z toho vyplývá, že v současnosti evidovaný stav v registru silničních vozidel neodpovídá faktickému právnímu stavu, neboť žalobce je až doposud v registru evidován jako vlastník a provozovatel Vozidla, ačkoliv své vlastnické právo k Vozidlu převedl na žalovaného již 30. 3. 2019, přičemž žalovaný mu až doposud neposkytl součinnost k přepisu Vozidla v registru na svou osobu. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva žalovaného k Vozidlu tak lze spatřovat již jen ve shora uvedeném nesouladu mezi zapsaným stavem a stavem faktickým, neboť je nepochybně žádoucí, aby stav evidovaný v registru silničních vozidel odpovídal faktickému právnímu stavu. Navíc žalobce v tuto chvíli nemá jinou možnost, jak docílit změny údajů zapsaných v registru, neboť s Vozidlem již nedisponuje on ani žalovaný, který Vozidlo 4. 4. 2019 prodal , jméno FO, . Nezbytným předpokladem pro to, aby mohlo dojít k zápisu změny údajů o vlastníku a provozovateli Vozidla v registru, je přitom provedení evidenční kontroly Vozidla, která nesmí být provedena více než jeden rok před podáním žádosti o zápis změny údajů v registru (viz § 10 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích v účinném znění). Pokud ani jeden z účastníků již nemá Vozidlo v držení, pak je logické, že nemohou zajistit provedení evidenční kontroly a na to navazující změnu údajů v registru, a to ať už postupem podle § 8 zák. č. 56/2001 Sb., nebo na základě žádosti podané ve smyslu § 8a zák. č. 56/2001 Sb. Soud má tedy s ohledem na shora uvedené za to, že žalobci svědčí ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva žalovaného k Vozidlu.14. Pokud jde o samotné vlastnické právo k Vozidlu, je nepochybné, že původním vlastníkem Vozidla byl žalobce, který své vlastnické právo k Vozidlu převedl na základě kupní smlouvy uzavřené 30. 3. 2019 ve smyslu § 2079 odst. 1 o. z. na žalovaného, a to s účinn