9 C 34/2025-54 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu 25. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 12 178 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 28. 5. 2024. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč v sjednaných měsíčních splátkách. Žalovaný si prodloužil původní třicetidenní splatnost úvěru o dalších 30 dní prostřednictvím tzv. korunového odkladu. Za to mu byl ze strany žalobkyně účtován poplatek ve výši 990 Kč. Následně si prodloužil splatnost úvěru o dalších 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem, za což mu bylo účtováno dalších 490 Kč. Žalovaný nesplatil poskytnutý úvěr řádně a včas. Na svůj dluh ze smlouvy uhradil v průběhu trvání smluvního vztahu účastníků celkem pouze 1 492 Kč. Žalobkyně se po něm domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 9 499 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti tzv. korunovým odkladem ve výši 990 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti tzv. desetiprocentním odkladem ve výši 489 Kč, účelně vynaložených nákladů souvisejících s vymáháním dluhu ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 570 Kč. Vedle uvedených dlužných částek dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky za období od 25. 1. 2025 do 25. 3. 2025 ve výši 240,23 Kč a běžícího zákonného úroku z prodlení z dlužné částky za dobu od 26. 3. 2025 do zaplacení.2. Již v rámci podané žaloby žalobkyně uvedla, že před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy hodnotila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. V rámci tohoto procesu zkoumala, zda má žalovaný úvěry i u některé další společnosti a zda tyto úvěry splácí, a to prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Provedla také důsledný „credit scoring“ žalovaného, posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumávala mimo jiné jeho věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiná kritéria. Následně na základě tohoto posouzení dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný.3. Usnesením ze dne 7. 4. 2025, č.j. 9 C 34/2025-36, soud vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení zmíněného usnesení písemně doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě týkající se procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením posuzované úvěrové smlouvy, a dále aby předložila důkazy k prokázání těchto tvrzení. Současně ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), poučil žalobkyni o tom, jak konkrétně by měla být její žalobní tvrzení doplněna a jaké důkazy by měly být soudu předloženy. Žalobkyně byla touto cestou poučena rovněž o tom, že pokud žalobní tvrzení ve stanovené lhůtě řádně nedoplní a současně nepředloží soudu požadované důkazy k prokázání rozhodných skutečností, bude žaloba přinejmenším zčásti zamítnuta. Zmíněné usnesení bylo doručeno zástupci žalobkyně 9. 4. 2025.4. Na shora uvedenou výzvu reagovala žalobkyně přípisem soudu došlým dne 15. 4. 2025, ve kterém popsala, jakým způsobem před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy ověřovala schopnost žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně na základě jí dostupných podkladů vypočítala limit nejvyšší měsíční splátky jak pro samotného žalovaného, tak i pro jeho domácnost. Do výše limitu pro samotného žalovaného započítala částku životního minima žalovaného, eventuálně jím vyživovaných dětí, spolu se splátkovou zátěží žalovaného včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu limitu měsíční splátky domácnosti žalovaného pak kromě splátky schváleného úvěru započítávala i tzv. minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj zahrnující součet životních minim členů domácnosti, splátky žalovaného a očekávané minimální náklady na bydlení (tyto jsou stanoveny na základě statistických dat publikovaných ČSÚ a MPSV), kdy bylo vycházeno z počtu osob v domácnosti žalovaného. Žalobkyně sdělila, že obě vypočtené limitní částky následně porovnala a využila ten limit, který je nižší. Při výpočtu limitu měsíční splátky samotného žalovaného žalobkyně vycházela z toho, že jeho příjem činí 23 650 Kč, součet životních minim dospělých členů jeho domácnosti 4 470 Kč, splátky jiným společnostem zjištěné z registru NRKI 3 416 Kč, splátky jiných úvěrů sjednaných u žalobkyně 0 Kč, dále byl zohledňován tzv. „buffer“ žalovaného ve výši 100 Kč a výše splátky schváleného úvěru ve výši 10 330 Kč. Při zohlednění těchto částek žalobkyně dospěla k závěru, že i při splácení sjednané splátky úvěru bude žalovanému zbývat měsíčně k dispozici částka 5 334 Kč. Při výpočtu limitu měsíční splátky domácnosti pak bylo vycházeno z toho, že měsíční příjem žalovaného činí 23 650 Kč, příjem ostatních členů jeho domácnosti 40 000 Kč, splátky jiným společnostem zjištěné z registru NRKI 3 416 Kč, splátky jiných úvěrů sjednaných u žalobkyně 0 Kč, součet životních minim členů domácnosti žalovaného 8 510 Kč, výše výdajů na bydlení 6 088 Kč a výše splátky schváleného úvěru 10 330 Kč. Při zohlednění uvedených částek dospěla žalobkyně k závěru, že po uhrazení všech nezbytných výdajů by i při řádném splácení sjednaného úvěru mělo zůstat domácnosti žalovaného k dispozici 35 306 Kč. Žalobkyně dále opětovně poukázala na provedené lustrace v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR s tím, že z těchto registrů nebyly ohledně žalovaného zjištěny žádné negativní informace. Na základě zmíněného procesu pak žalobkyně i s ohledem na výši úvěru a výši sjednané měsíční splátky uzavřela, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet.5. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena do jeho datové schránky dne 9. 4. 2025, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.6. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě, souhlas žalovaného pak soud předpokládal, neboť žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.7. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 28. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky žalobkyni vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, jakož i další poplatky sjednané v souvislosti s poskytnutím některých doplňkových služeb. Takto byla poplatkem ve výši 990 Kč zpoplatněna služba tvz. korunového odkladu, na jejímž základě si žalovaný mohl za předem vymezených podmínek prodloužit splatnost úvěru o 30 dnů od původního data splatnosti, a poplatkem ve výši 490 Kč služba tzv. desetiprocentního odkladu, která umožňovala totéž, pouze za mírně odlišných podmínek. Celková dlužná částka nezahrnující poplatky za sjednané doplňkové služby činila dle smlouvy 10 330 Kč, žalovaný se zavázal ji uhradit ve lhůtě do 27. 6. 2024. Smlouva dále obsahovala ujednání, podle něhož v případě, že žalovaný nevrátí úvěr v dohodnutém termínu, po něm žalobkyně bude moci požadovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za každý měsíc vymáhání a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.8. Z karty klienta vyhotovené dne 25. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně při uzavírání smlouvy se žalovaným vycházela z toho, že žalovaný je zaměstnán, výše jeho měsíčního příjmu činí 23 650 Kč, výše příjmu ostatních členů jeho domácnosti 40 000 Kč a že žalovaný hradí splátky jiným společnostem ve výši 1 000 Kč.9. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc duben 2024 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek peněžních prostředků na tomto účtu k datu 1. 4. 2024 činil 87 610,02 Kč, konečný zůstatek k datu 30. 4. 2024 109 155,02 Kč.10. Z žalobkyní předloženého potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 28. 5. 2024 byly ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, odeslány peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč.11. Z předžalobní výzvy z 10. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 12 178 Kč ve lhůtě do 24. 1. 2025 s upozorněním, že v případě nezaplacení dluhu dobrovolně bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.12. Z úvěrové zprávy z registru NRKI předložené žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy dva existující závazky z úvěrových smluv. V rámci nich mu zbývalo v dubnu 2024 uhradit 62 900 Kč, respektive 17 212 Kč. Hned několik jeho žádostí o poskytnutí úvěru bylo v první polovině roku 2024 odmítnuto.13. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Mezi účastníky byla dne 28. 5. 2024 uzavřena