9 C 48/2025-49 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 51 196,62 Kč z titulu smlouvy o povoleném přečerpání běžného účtu, která byla mezi účastníky uzavřena dne 26. 10. 2020. Na základě uvedené smlouvy umožnila žalobkyně žalovanému přečerpat jeho běžný účet do výše dílčího úvěrového limitu 104 000 Kč. Poskytnuté prostředky byly dle smlouvy úročeny sazbou ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný byl dle smlouvy povinen zajistit na svém účtu dostatek disponibilních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků, poplatků a dalších plateb, a to vždy ke dni splatnosti, kterým byl poslední den kalendářního měsíce. Tuto svou povinnost však nedodržel, pročež žalobkyně s účinky k datu 28. 2. 2024 celý dluh žalovaného z předmětné smlouvy jednorázově zesplatnila. K uvedenému datu činil celkový dluh žalovaného 111 551,63 Kč, žalobkyně však požadovala pouze zaplacení aktuálně dlužné jistiny úvěru ve výši 51 196,62 Kč.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, pokud jde o žalovaného, ten se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud tedy ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas předpokládal.4. Ze smlouvy o , Anonymizováno, uzavřené dne 28. 6. 2017 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému zřídit a vést běžný bankovní účet č. , č. účtu, .5. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 26. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o možnost povoleného přečerpání jeho účtu č. , č. účtu, až do výše limitu 104 000 Kč. Uvedl, že má čistý měsíční příjem ve výši 52 980 Kč, je zaměstnán a nesplácí žádné úvěry bez kreditních karet a kontokorentů.6. Ze smlouvy o úvěru formou povoleného přečerpání účtu uzavřené mezi účastníky dne 26. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr formou možnosti přečerpání zůstatku na jeho shora uvedeném bankovním účtu až do částky 104 000 Kč. Zápůjční úroková sazba úvěru činila dle smlouvy 18,90 % ročně. Žalovaný se mimo jiné ve smlouvě zavázal hradit poplatky spojené s úvěrem, které byly popsány v čl. IV. odst. 2 smlouvy. Úvěr měl být splácen tak, že žalovaný byl povinen zajistit na svém účtu k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce dostatek disponibilních prostředků k automatické úhradě splátek úroků, poplatků, úroků z prodlení a smluvních pokut. Pro případ, že tuto povinnost poruší, bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění žalobkyně jednorázově zesplatnit úvěr.7. Z transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě, jakož i z přehledu čerpání a splátek předloženého žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný poprvé čerpal úvěr v den uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Celkem v období od 26. 10. 2020 do 24. 1. 2024 vyčerpal částku 85 836,53 Kč, žalobkyni naopak uhradil 34 639,91 Kč.8. Z celkem tří písemných výzev předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru.9. Z oznámení o zesplatnění úvěru z 1. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s hrazením splátek úvěru využívá svého práva a k datu 28. 2. 2024 prohlašuje celý poskytnutý úvěr za splatný. Současně vyzvala žalovaného, aby uhradil dlužnou částku ve výši 111 638,35 Kč.10. Z předžalobní výzvy z 11. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 130 801,54 Kč s příslušenstvím, který měl vzniknout z předmětné úvěrové smlouvy, a byl upozorněn na to, že pokud dluh dobrovolně neuhradí, žalobkyně přistoupí k jeho soudnímu vymáhání.11. Z ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné pro rozhodnutí ve věci jakkoliv relevantní skutečnosti.12. Na podkladě shora uvedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:13. Žalobkyně vedla pro žalovaného na základě smlouvy z 28. 6. 2017 běžný bankovní účet č. , č. účtu, . Účastníci následně dne 26. 10. 2020 uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému čerpat úvěr formou přečerpání zůstatku na uvedeném bankovním účtu s ujednaným limitem ve výši 104 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s dohodnutým úrokem ve výši 18,90 % ročně a souvisejícími poplatky splácet tak, že byl povinen vždy ke každému poslednímu dni v měsíci zajistit, aby se na účtu nacházel dostatek disponibilních prostředků k úhradě splátek úroků, poplatků, úroků z prodlení a smluvních pokut. Pro případ, že tuto povinnost poruší, bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění žalobkyně jednorázově zesplatnit úvěr. Žalovaný celkem v období od 26. 10. 2020 do 24. 1. 2024 vyčerpal částku 85 836,53 Kč, žalobkyni naopak uhradil 34 639,91 Kč. Dopisem z 1. 3. 2024 žalobkyně žalovanému oznámila, že v důsledku jeho prodlení se splácením úvěru činí dluh z předmětné úvěrové smlouvy jednorázově splatným k datu 28. 2. 2024. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy předžalobní výzvou z 11. 2. 2025.14. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů.15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.17. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky formou přečerpání zůstatku na jeho běžném bankovním účtu. Bylo tedy na žalovaném, aby i on dostál svým smluvním povinnostem a hradil dohodnuté splátky úvěru. Žalovaný nevyvrátil, že na jistině úvěru aktuálně dluží žalobou požadovaných 51 196,62 Kč. Bylo přitom na něm, aby v případě, že již žalobkyni svůj dluh uhradil zcela či alespoň v širším než žalobou uváděném rozsahu, takovou skutečnost tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Ten proto vyšel z toho, že žalovaný skutečně žalobkyni doposud dluží shora uvedenou částku, a žalobě v plném rozsahu vyhověl.18. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 048 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 13 176,90 Kč (mimosmluvní odměna advokáta za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 3 180 Kč podle § 7 bodu 5 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 2 286,90 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 15 224,90 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).19. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.