9 C 54/2025-85 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 26 973,86 Kč s příslušenstvím, a to z titulu tvrzeného dluhu žalovaného vzniklého ze smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi žalovaným a , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy její právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši 260 000 Kč, kdy část z těchto prostředků byla použita na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část byla žalovanému poskytnuta neúčelově převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a současně zaplatit smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně, dostal se však opakovaně do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatků, pročež právní předchůdce žalobkyně k datu 9. 9. 2024 celý dluh žalovaného z předmětné úvěrové smlouvy jednorázově zesplatnil. Následně svou pohledávku na zaplacení tohoto dluhu postoupil na žalobkyni s účinností k datu 13. 12. 2024. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 24 498,86 Kč, poplatků ve výši 2 475 Kč, k datu zesplatnění úvěru kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 254,50 Kč, k témuž datu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 234,71 Kč, běžícího smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině (24 498,86 Kč) od 10. 9. 2024 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky (26 973,86 Kč) za totéž období.2. Usnesením ze dne 5. 5. 2025, č.j. 9 C 54/2025-43, soud písemně vyzval žalobkyni, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru její právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 9 odst. 1 větou prvou zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 30. 11. 2016 (dále jen „ZSÚ“), a současně aby předložila důkazy k prokázání toho, že tuto svou zákonnou povinnost její právní předchůdce skutečně splnil. Žalobkyni také konkrétně instruoval o tom, jakým způsobem má splnění své zákonné povinnosti doložit, a sdělil jí, že na podkladě jí doposud předložených důkazů nelze uzavřít, že by její právní předchůdce před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil schopnost žalovaného tento úvěr řádně a včas splatit. Žalobkyni současně poučil v souladu s § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že pokud svá žalobní tvrzení řádně nedoplní a rovněž soudu nepředloží požadované důkazy k prokázání splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, bude žaloba přinejmenším zčásti zamítnuta.3. Přípisem soudu došlým 16. 5. 2025 žalobkyně v reakci na shora uvedenou výzvu soudu sdělila, že její právní předchůdce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z údajů, které mu poskytl sám žalovaný v žádosti o úvěru ze 7. 7. 2015, v níž žádal o konsolidaci úvěrů ve výši 260 000 Kč. V této žádosti žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 10 000 Kč, sdělil, že je od 1. 2. 2015 na dobu určitou do 31. 12. 2015 zaměstnán jako dělník/řemeslník u obce , adresa, , má vlastní bydlení, je svobodný a čistý měsíční příjem jeho domácnosti činí 21 000 Kč, přičemž nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Právní předchůdce žalobkyně porovnal příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z Českého statistického úřadu, přičemž takovým výpočtem získal částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů zjistil, že žalovaný vůči němu měl v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 109,28 Kč, z externích zdrojů pak bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Po provedeném hodnocení situace žalovaného právní předchůdce žalobkyně žádosti o poskytnutí úvěru vyhověl a konsolidoval dříve vzniklé závazky žalovaného úvěrem ve výši 260 000 Kč s novou výší splátky 5 106,86 Kč měsíčně. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1995 Sb., a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěná z veřejných databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky byl úvěr poskytnut.4. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena do vlastních rukou dne 16. 5. 2025, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.5. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem soud předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.6. Z žádosti o úvěr – Konsolidace půjček ze 7. 7. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný v rámci podání žádosti o úvěr sdělil právnímu předchůdci žalobkyně, že je zaměstnán jako dělník/řemeslník u obce , adresa, na dobu určitou do 31. 12. 2015, jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč, celkový čistý měsíční příjem jeho domácnosti pak 21 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost, disponuje vlastním bydlením, je svobodný. Ve výčtu jeho dosavadních závazků uvedl dva závazky vůči právnímu předchůdci žalobkyně s měsíčními splátkami ve výši 1 100 Kč, respektive ve výši 3 735,90 Kč.7. Z vyjádření právního předchůdce žalobkyně k procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného z 15. 5. 2025 se podává, že před posouzením příjmů a výdajů žalovaného provedl právní předchůdce žalobkyně kontrolu veřejných databází, konkrétně insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru klientských informací a databáze MVČR týkající se platnosti průkazů totožnosti, kdy v těchto registrech lustroval osobu žalovaného. Jeho příjem ověřil z doložených dokumentů žalovaného a z jeho běžného účtu. Následně ze zjištěných údajů provedl výpočet tzv. maximální měsíční splátky, a to tak, že od čistých měsíčních příjmů žalovaného (10 000 Kč) odečetl součet měsíčních splátek jeho dosavadních úvěrových závazků (109,28 Kč), částku životních nákladů (4 772,86 Kč) a splátku požadovaného úvěru (5 106,86 Kč). Tímto způsobem dospěl k závěru, že žalovaný bude mít dostatek prostředků k úhradě sjednaného úvěru.8. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 7. 7. 2015 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 260 000 Kč. Ty měly být dle smlouvy použity v rozsahu 191 565,99 Kč na splacení dříve vzniklých dluhů žalovaného vůči právnímu předchůdci žalobkyně, zbývajících 68 434,01 Kč pak mělo být žalovanému poskytnuto bezúčelově. Podpisem smlouvy žalovaný přistoupil k Rámcové pojistné smlouvě č. NEX 1/2010 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně jako pojistníkem a , právnická osoba, ., jako pojistitelem, čímž vzniklo jeho pojištění pro případ smrti, invalidity III. stupně a dlouhodobé pracovní neschopnosti. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit ve 108 pravidelných měsíčních anuitních splátkách, jejichž výše činila 5 106,86 Kč, a současně hradit měsíční úhradu za pojištění ve výši 225 Kč. Celkem tedy měl žalovaný hradit měsíční splátky ve výši 5 331,86 Kč, které byly splatné vždy k 20. dni v měsíci počínaje 20. 8. 2015. Zápůjční úroková sazba úvěru činila dle smlouvy 19,40 % ročně. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 795 Kč.9. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného a z platební historie k předmětné úvěrové smlouvě doložené žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal celý úvěr dne 7. 7. 2015, kdy jednak došlo k převodu částek ve výši 9 749,05 Kč a 181 816,94 Kč na jiné úvěrové účty vedené u právního předchůdce žalobkyně, jednak byla částka 68 434,01 Kč poskytnuta přímo na účet žalovaného. Ten na svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy uhradil v období od 20. 8. 2015 do 23. 5. 2024 celkem 566 997,50 Kč.10. Z dopisu z 24. 8. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně s ohledem na neplnění smluvních podmínek ze strany žalovaného k datu 9. 9. 2024 jednorázově zesplatnil celý jeho dluh z předmětné úvěrové smlouvy, který dle uvedeného dopisu měl činit na jistině 24 498,86 Kč, na smluvním úroku 1 254,50 Kč, na úroku z prodlení 469,71 Kč a na poplatcích a dlužných nákladech upomínání 2 475 Kč.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne