9 C 62/2025-30 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 3. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 11 700 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 21. 4. 2024. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2 700 Kč ve lhůtě do 21. 5. 2024, doposud svou povinnost ze smlouvy ovšem ani částečně nesplnil. Žalobkyně se proto domáhala úhrady jak nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč, tak smluvního úroku ve výši 2 700 Kč, a vůči žalovanému si nárokovala též zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině za dobu ode dne následujícího sjednanému datu splatnosti úvěru (tj. od 22. 5. 2024) do zaplacení.2. Usnesením ze dne 14. 5. 2025, č.j. 9 C 62/2025-21, soud písemně vyzval žalobkyni, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „ZSÚ“), a současně aby předložila důkazy k prokázání toho, že tuto svou zákonnou povinnost skutečně splnila. Žalobkyni také konkrétně instruoval o tom, jakým způsobem má splnění své zákonné povinnosti doložit, a sdělil jí, že na podkladě jí doposud předložených důkazů nelze uzavřít, že by před poskytnutím úvěru dostatečně prověřila schopnost žalovaného tento úvěr řádně a včas splatit. Žalobkyni současně poučil v souladu s § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že pokud svá žalobní tvrzení řádně nedoplní a rovněž soudu nepředloží požadované důkazy k prokázání splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, bude žaloba přinejmenším zčásti zamítnuta. Uvedené usnesení bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 26. 5. 2025, žalobkyně na něj však nijak nereagovala a žalobu požadovaným způsobem nedoplnila.3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena do vlastních rukou dne 23. 5. 2025, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se k jeho písemné výzvě obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 21. 4. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal, že tuto částku žalobkyni vrátí a současně zaplatí úrok ve výši 2 700 Kč, obojí ve lhůtě splatnosti do 21. 5. 2024. Zápůjční úroková sazba činila dle smlouvy 1 % denně.6. Ze sdělení , právnická osoba, ., z 23. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, a že mu na tento účet byla dne 21. 4. 2024 připsána platba ve výši 9 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .7. Z předžalobní výzvy z 22. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 13 309,27 Kč s příslušenstvím vzniklého ze shora uvedené smlouvy o úvěru ve lhůtě tří dnů a upozornila jej na to, že pokud dluh neuhradí dobrovolně, přistoupí k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě dne 22. 2. 2025.8. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů i vyžádaného sdělení banky učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně dne 21. 4. 2024 uzavřela se žalovaným prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě téhož dne vyplatila na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že ve lhůtě do 21. 5. 2024 vrátí žalobkyni částku 11 700 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 700 Kč. Zápůjční úroková sazba k předmětnému úvěru činila dle smlouvy 1 % denně. Předžalobní výzvou z 22. 2. 2025 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě tří dnů a upozornila jej, že pokud dluh v této lhůtě neuhradí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení ZSÚ.Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, která vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ. Právní vztah mezi smluvními stranami se tak mimo jiné řídil též právní úpravou obsaženou v ZSÚ. Žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením předmětné smlouvy stíhala podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost řádně a včas úvěr splatit. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ byla přitom žalobkyně oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalobkyně své shora uvedené povinnosti nedostála, neboť si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet, respektive to, že by si tyto podklady obstarala, žalobkyně v řízení neprokázala.11. Předně je třeba zdůraznit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran prokázání toho, že před uzavřením smlouvy byla řádně splněna povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věty prvé ZSÚ, tedy povinnost posoudit, zda nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit, v řízení stíhalo žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru. Evropský soudní dvůr dospěl v rozsudku CA Consumer Finance, C-449/13, k závěru, že dů