9 C 190/2017-118 — Okresní soud v Táboře

Žalobou podanou u zdejšího soudu se domáhali žalobci [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] zaplacení nemajetkové újmy ve výši 1 380 000 Kč s příslušenstvím a žalobci [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] ve výši 665 000 Kč s příslušenstvím. Odkazovali na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. února 2015 č.j. 9 Tm 1/2015-610 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2015 č.j. 1 Tmo 10/2015. Citovanými rozhodnutími byl žalovaný uznán vinným proviněním vraždy podle § 140 odst. 2 trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři léta a šest měsíců ve věznici nebo zvláštním oddělení pro mladistvé. Žalovanému současně bylo uloženo, aby poškozeným osobám nahradil nemajetkovou újmu. Zatímco prvostupňové rozhodnutí mu uložilo zaplatit každému z prvních dvou poškozených částku 1 500 000 Kč a každému z dalších poškozených částku 750 000 Kč, odvolací soud přiznal poškozeným rodičům nemajetkovou újmu po 120 000 Kč a sourozencům po 85 000 Kč Nezletilému [jméno] [celé jméno žalovaného] potom byla v konečném rozhodnutí přiznána nemajetková újma ve výši 1 100 000 Kč. Se zbytkem nároků byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Všichni žalobci se, pokud jde o čin žalovaného a jím způsobenou nemateriální újmu, v žalobě odvolali na závěry trestní řízení. Rodiče oběti zdůraznili, že bolest, která jim byla způsobena, je neodškodnitelná. Popsali, že čin žalovaného zasáhl nejenom je, nýbrž i celé široké okolí, nejvíce pochopitelně syna oběti a jejich vnuka Lukáše. Částku, která jim byla v trestní řízení přiznána, považovali za velmi nízkou. Vyjádřili přesvědčení, že žalovaný od svého činu řádně a upřímně nevyjádřil lítost, že k události došlo. Jeho jednání bylo jednoznačně úmyslné a je o to více zavrženíhodné, že se událo za přítomnosti malého syna. Zdůraznili zákeřný způsob činu a nepřiměřeně nízkou částku, která má jejich utrpení zmírnit. Oba bratři poškozené rovněž popsali trauma, které jim bylo činem žalovaného způsobeno. Žalobce [celé jméno žalobce] poukázal na útrapy, kterými po smrti sestry prošel, na změnu osobnosti, která u něj následovala. Cítil tlaky způsobené hněvem, stresem, úzkosti a frustrací, objevily se tendence k častějšímu užívání alkoholu. Nebyl schopen zastávat normálně svou roli v rodině, ačkoli měl malého syna a následně se narodila ještě dcera. Došlo rovněž ke zhoršení jeho zdravotního stavu, neboť trpí nevyléčitelnou chorobou Morbus-Crohn, u kterého je intenzita projevu navázána na psychický stav a míru stresu. Měl problémy i v profesní rovině. Stejně tak žalobce [celé jméno žalobce] poukázal na naprostou změnu života po tragické události. Rozpadl se mu vztah s partnerkou, ukončil vědeckou kariéru, po určitou dobu žil v cizině, protože musel s ohledem na své pocity radikálně změnit prostředí. Všichni žalobci tak považovali částku přiznanou rozhodnutím Vrchního soudu v Praze za zcela nepřiměřenou a požadovali nemajetkovou úhradu v takové výši, jakou vyčíslil soud prvního stupně. Žalovaný s návrhem nesouhlasil. Nezpochybňoval skutková tvrzení žalobců ohledně existence nemajetkové újmy, odkazoval však na pravomocné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, které obsahuje argumentaci ohledně výše náhrady a které s ohledem na všechny aspekty věci považoval za správné. Poukázal na to, že podle judikatury obecných soudů i soudu ústavního jsou pro rozhodnutí o výši nemajetkové újmy podstatné dva okruhy kritérií, a to jednak ty, které existují na straně sekundárních obětí, jednak ty, které existují na straně škůdce. Pokud jde o poškozené, mohl by pro ně mít jistou satisfakční povahu jeho trestní postih. K vyjádření připojil omluvu, která byla předložena při jednání soudu jeho právní zástupkyní. Pokud jde o okolnosti podstatné pro výši náhrady na své straně, zmiňoval především nízký věk, v němž se činu dopustil, a rovněž velmi komplikovanou rodinnou situaci, v níž se v době před činem nacházel a na níž se žádným způsobem nepodílel. Zmiňoval, že je zcela nemajetný a není tak zřejmé, kdy bude reálně schopen svůj závazek splnit a zda se tak vůbec stane. Nezpochybňoval vysokou závažnost a neodčinitelnost jednání, kterého se dopustil, svou lítost projevil formou dopisu adresovaného soudu ze dne [datum]. Odkázal rovněž na stanovisko komise pro podmíněné propuštění, z něhož plyne jeho hodnocení. Měl za to, že částky, které mu byly vrchním soudem uloženy, odpovídají jeho možnostem a reflektují tak hlediska pro určení výše nemajetkové újmy. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal. Proto soud provedl důkaz podstatným obsahem spisu sp. zn. 9 Tm 1/2015 a vyšel z jeho závěrů v tom směru, že žalovaný byl uznán vinným proviněním vraždy podle § 140 odst. 2 trestního zákona a § 6 odst. 1 zákona č. 218/2002 Sb., kterého se dopustil na poškozené [jméno] [příjmení] způsobem, který je v tomto rozsudku popsán, tedy, že spáchal úmyslný trestný čin, za který byl pravomocně odsouzen. Ze spisu 9 Tm 1/2015 plyne rovněž to, že čin spáchal ve věku 15,5 roku a že jej spáchal po předchozím uvážení. Trestní spis obsahuje rovněž znalecké posudky z oboru psychologie, které vypovídají o osobnosti žalovaného a podrobně popisují rodinnou situaci, jež činu předcházela. Pro rozhodnutí v trestní řízení, a do jisté míry i v řízení civilním, je podstatné, že žalovaný se činu dopustil ve velmi nízkém věku málo přes patnáct let a čin byl důsledkem jeho nezralé osobnosti v situaci, kterou dlouhodobě pociťoval tíživě, kterou sám nezavinil a s ohledem na svůj věk a nezralou osobnost ji nebyl schopen jinak řešit. K osobě žalovaného dál soud považuje za prokázané, že je i nadále ve výkonu trestu odnětí svobody, jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestní opatření byla usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 12. 2017 č.j. 5 PP 180/2017-47 zamítnuta. Soud konstatoval, že hodnocení z výkonu trestu vypovídá o kladném přístupu odsouzeného k plnění jeho povinností ve výkonu trestu, jeho chování je bez výkyvů a aktuálně je dlouhodobě ustáleno na velmi dobré úrovni. Na druhé straně je třeba jeho chování hodnotit v souvislosti s jeho charakterovými vlastnostmi, motivy a způsobem provedení činu. Soud uzavřel, že odsouzený vzhledem ke všem okolnostem prozatím nesplňuje podmínky pro podmíněné propuštění. Ze stanoviska komise pro podmíněné propuštění a z vyjádření žalovaného plyne, že ve výkonu trestu absolvoval učební obor dřevařská výroba a počínaje dnem [datum] je pracovně zařazen. Nyní je zvažováno jeho zapojení do výuky jako instruktora učitele. Jeho příjem činí průměrně 3 461 Kč. Žalovaný má rámcovou představu svého budoucího života. Plánuje bydlet u svých prarodičů, chce se začít starat o své záležitosti. Žalovaný vyjádřil své stanovisko prostřednictvím právní zástupkyně. Nezpochybňoval vysokou závažnost a neodčinitelnost činu, kterého se dopustil a kterého hluboce a upřímně lituje. Poukázal však na svou naprostou nemajetnost, na to, že po skončení výkonu trestu bude určitou dobu trvat, než si doplní vzdělání tak, aby byl výdělečně činný a mohl splácet své závazky. Poukázal též, že již v trestní řízení mu byla uložena povinnost k úhradě nemajetkové újmy v celkové výši 1 510 000 Kč, což je částka, kterou aktuálně není schopen zaplatit. Vyjádřil přesvědčení, že není důvod, aby civilní soud měnil kritéria, na základě nichž o výši nemajetkové újmy rozhodl trestní senát. V písemném vyjádření adresovaném soudu žalovaný vyjádřil pochopení pro extrémně náročnou situaci žalobců, kterou způsobil. Zdůraznil, že vyjádřil lítost ještě před soudním jednáním v lednu 2015 formou omluvného dopisu poškozeným a jeho pocity se od té doby nezměnily. Pokud jeho omluvu žalobci neakceptovali, nedovolil si je do budoucna žádným způsobem oslovovat. Své pocity cítí stále stejnou intenzitou, uvědomuje si, že do života mnoha lidí zasáhl nenapravitelně, že rovněž jeho život se od základu změnil, což je v podstatě definitivní. Projevil snahu zaplatit žalobcům újmu, na druhé straně však zdůrazňoval, že nemůže souhlasit s navrhovanou výší odškodného, neboť by ji prakticky nebyl schopen zaplatit za celý život. Z toho důvodu považoval částku, o níž rozhodl Vrchní soud v Praze, za dostatečnou, navýšení podle jeho názoru potřebuje zejména nezletilý [jméno]. Vedle důkazu trestní spisem provedl soud i další navrhované důkazy, zejména účastnické výslechy žalobců. Výpověď [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] navazovala na jejich písemná vyjádření obsažená v žalobním návrhu. Oba popisovali trýznivou situaci, která jejich život i nadále provází. Žalobce [celé jméno žalobce] popsal bolest, kterou pociťují po smrti své dcery a která stále v nezmenšené míře přetrvává. Podstoupili s manželkou psychoterapii, nejprve za podpory Bílého kruhu bezpečí, následně návštěvami psychologa, které pochopitelně museli hradit. V současné době tyto terapie na doporučení psychoterapeuta přerušili,