10 C 129/2020-47 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení žalované částky, neboť žalovaná se při jízdách prostředky hromadné dopravy provozovanými žalobkyní nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a jízdné a přirážku k jízdnému dle výzvy kontrolora neuhradila. Žalovaná částka nebyla žalovanou uhrazena ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil ve věci následující skutkové závěry. Žalovaná se přepravovala autobusovými linkami provozovanými žalobkyní bez platného jízdního dokladu, konkrétně dne [datum] (linkou [číslo]), dne [datum] (linkou [číslo]) a dne [datum] (linkou [číslo]). Na výzvu kontrolora se ani v jednom případě neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného 10 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá z přepravních podmínek žalobkyně. Předžalobní upomínkou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek. Na základě provedeného dokazování soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce podle § 18a odst. 1, 2 písm. c) a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, kdy osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen pověřená osoba) je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobními údaji. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, její výše nesmí přesáhnout 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro drážní a silniční dopravu nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Protože žalobkyně provedenými listinnými důkazy prokázala, že žalovaná se při jízdách konaných prostředky hromadné dopravy provozovanými žalobkyní neprokázala platnou jízdenkou, na výzvu pověřené osoby, ani následně nezaplatila jízdné a přirážku k jízdnému, soud žalobě zcela vyhověl. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, žaloba), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno ve zkrácené formě podle § 157 odst. 4 o. s. ř.