13 C 122/2020-18 — Okresní soud v Táboře

Předmětem tohoto řízení je nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za nevrácení pronajatého zařízení ([označení zařízení] [anonymizováno 6 slov]), které právní předchůdce žalobkyně - [právnická osoba], dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“ žalovanému poskytla, a to na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] Smlouva byla ukončena k 7. 5. 2015 a žalobkyně žádala vrácení pronajatého zařízení. Žalovaný však předmětná zařízení žalobkyni nevrátil, smluvní pokutu neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěry o skutkovém stavu věci. Žalovaný využíval na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum] veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Nedílnou součástí této smlouvy byly i všeobecné podmínky [právnická osoba] a ceník právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný převzal dne [datum] zařízení- [označení zařízení] [anonymizováno 6 slov]). Právní předchůdce žalobkyně pro neplnění smluvních podmínek od smlouvy dne 7. 5. 2015 odstoupil a vyzval žalovaného k vrácení pronajatých zařízení do 7 dnů od ukončení smlouvy. Vzhledem k tomu, že k vrácení zařízení ze strany žalovaného nedošlo, byl žalovaný vyzván k zaplacení dohodnuté smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Žalobkyni byla žalovaná částka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný nezaplatil sjednanou smluvní pokutu ani na základě předžalobní výzvy. Na základě provedeného dokazování byla věc posouzena v souladu s § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, kdy se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací. Podle § 64 odst. 1 téhož zákona je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Podle § 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala veškerá tvrzení v žalobě, soud jí jako důvodné zcela vyhověl. V dané věci je prokázáno, že žalovaný využíval služby elektronických komunikací poskytované žalobkyní a žalobkyně na dobu trvání smlouvy žalovanému pronajala výše popsaná koncová zařízení. Žalovaný předmětná zařízení po ukončení smlouvy nevrátil a nezaplatil ani sjednanou smluvní pokutu za jejich nevrácení, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 2 000 Kč Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.