2 C 208/2020-20 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem tohoto řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení ceny za poskytnuté služby třetích stran, tzv. audiotex, které žalovaný využíval prostřednictvím právního předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) na základě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne [datum], avšak následně řádně dle sjednaných podmínek nehradil. Ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne [datum] žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaný využíval na základě účastnické smlouvy ze dne [datum] prostřednictvím telefonního čísla [číslo] služby elektronické komunikace poskytované právním předchůdcem žalobkyně za stanovené ceny. S jejich využíváním bylo spojeno poskytování služeb třetích stran žalovanému, za jejichž poskytnutí se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně platit stanovenou cenu. Žalovaný však ceny vyúčtované právním předchůdcem žalobkyně za poskytování těchto služeb v celkové výši 4 625 Kč neuhradil, přestože mu byly právním předchůdcem žalobkyně řádně vyúčtovány. Dlužná částka byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaný nezaplatil ničeho ani přes předžalobní upomínku. 3. Právně byla věc posouzena podle ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, dle kterého se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle ust. § 64 odst. 1 téhož zákona je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. V dané věci má soud za prokázané, že žalovaný využíval služby poskytované třetími stranami prostřednictvím právního předchůdce žalobkyně, které mu byly poskytovány prostřednictvím telefonní stanice, jejímž byl účastníkem. Protože však žalovaný dosud v rozporu se svojí smluvní i zákonnou povinností právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni, na níž byla pohledávka platně postoupena, nezaplatil cenu za poskytnuté služby třetích stran, uložil mu soud tuto povinnost tímto rozsudkem. Současně přiznal žalobkyni i nárok na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje řádně v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 200 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 5. Odůvodnění rozsudku je ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.