24 C 350/2020-18 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 020 Kč s odůvodněním, že žalovaný se při přepravě autobusem provozovaným žalobkyní při kontrole jízdenek dne [datum] a dne [datum] nemohl prokázat platnou jízdenkou a odmítl zaplatit přirážku ve výši 800 Kč a jízdné ve výši 10 Kč za každou z těchto jízd. Pracovník přepravní kontroly sepsal na místě zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] [číslo] který žalovaný podepsal a jeho průpis převzal. Přes písemné upomínky žalovaný celkovou dlužnou částku neuhradil. V důsledku toho došlo v souladu s přepravními podmínkami k navýšení přirážky na 1 500 Kč. 2. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo prokázáno, že dne [datum] v 16:59 hodin byl žalovaný kontrolován na lince [číslo] autobusu městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a nemohl se prokázat platným jízdním dokladem. Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo prokázáno, že dne [datum] v 17:11 hodin byl žalovaný kontrolován na lince [číslo] autobusu městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a nemohl se prokázat platným jízdním dokladem. 4. Podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/94 Sb. o silniční dopravě je cestující povinen na výzvu oprávněné osoby prokázat se platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčiny na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému nebo prokázat svoji totožnost. Výši přirážky stanoví přepravce v dopravních podmínkách a nesmí přesahovat částku 1 500 Kč. 5. Po zhodnocení rozhodných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky plně v souladu s výše citovanými ustanoveními, když z úřední činnosti je soudu známa existence přepravních podmínek žalobkyně upravujících výši přirážky a dále skutečnost, že linky [číslo] jsou linkami autobusovými, na jejichž provoz se tedy vztahují shora citovaná ustanovení zákona o silniční dopravě. Proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. 6. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. Tehdy soud neuvádí ani výklad o tom, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, ani výklad o tom, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů atd. (viz Bureš/Drápal/Krčmář a kolektiv, občanský soudní řád I., komentář, první vydání, [obec], [příjmení] [příjmení], 2009, strana 1 083). 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů, které byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a paušální náhradou hotových výdajů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 100 Kč za každý ze dvou učiněných úkonů žalobkyně.