8 C 222/2020-15 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně jako pojišťovny vůči žalovanému na zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť žalovaný jako řidič vozidla tovární zn. Volkswagen Polo, [registrační značka], dne [datum] poškodil při výjezdu z parkoviště [příjmení] [příjmení] v [obec] kovový sloupek na parkovišti a z místa nehody ujel. V důsledku této dopravní nehody došlo ke škodě na majetku třetí osoby ve výši 6 085 Kč, kterou žalobkyně coby pojistitel poškozenému vyplatila. Žalovaný shledán vinným ze spáchání přestupku, neboť po účasti na dopravní nehodě neprodleně vozidlo nezastavil, dopravní nehodu neohlásil a z místa nehody ujel. Žalovaný je proto povinen danou částku žalobkyni nahradit. Dlužnou částku však žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. 2. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaný dne [datum] v 10:35 hodin řídil vozidlo tovární značky Volkswagen Polo, [registrační značka] v [obec] ve Smetanově ulici a při výjezdu z parkoviště [příjmení] [příjmení] došlo ke střetu předmětného vozidla s kovovým sloupkem nacházejícím se na parkovišti ve vlastnictví [právnická osoba] Žalovaný z místa nehody ujel, aniž by splnil svou povinnost ohlásit dopravní nehodu policii, když v důsledku nehody došlo ke škodě na majetku třetí osoby. Rozhodnutím Městského úřadu v Táboře ze dne 6. 6. 2019, č. j. P 573/2019, které nabylo právní moci dne [datum], byl žalovaný shledán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. i) bod 1, 2 a 4 a ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona [číslo] o silničním provozu. Uvedenou dopravní nehodou žalovaný způsobil škodu na majetku třetí osoby ve výši 6 085 Kč, kterou poškozenému uhradila žalobkyně coby pojistitel. Následně žalobkyně uplatnila u žalovaného svůj nárok na regresní náhradu vyplacené částky vůči žalovanému. Žalovaný do dnešního dne neuhradil žalobkyni ničeho. 3. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., podle kterého má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3. Podle ust. § 2 písm. f) téhož zákona se pojištěným rozumí ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Dle ust. § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Podle § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože žalovaný jako řidič vozidla a škůdce, který byl pravomocně uznán vinným spácháním přestupku, dosud žalobkyni dlužnou částku regresní náhrady v celkové výši 6 085 Kč, představující jím spáchanou škodu výše uvedeným přestupkem, ani přes upomínku dosud nezaplatil, uložil mu soud v souladu citovanými zákonnými ustanovení tuto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je i nárok žalobkyně na úroky z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a nárok žalobkyně je tak v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 1 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 5 400 Kč částkou 1 134 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 5. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.