8 C 223/2020-13 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovanou uzavřela dne [datum] dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše a na jejímž základě se žalovaná zavázala dlužnou částku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaná však na svůj dluh neuhradila ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Soud má z listinných důkazů, a to z dohody o uznání dluhu ze dne [datum], za plně prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dohoda o uznání dluhu vzniklého na základě smlouvy č. B0015746207171604 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Žalovaná se v dohodě o uznání dluhu zavázala, že částku 18 036,08 Kč bude žalobkyni splácet v 9 pravidelných měsíčních splátkách. Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby má soud za prokázané, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou první a druhé splátky, a proto žalobkyně v souladu s uzavřenou dohodou celý dluh zesplatnila. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ani přes předžalobní upomínku žalobkyni ničeho a dluží tak žalobkyni částku uvedenou shora. 4. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), který stanoví, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá, a dále podle ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Žalovaná v daném případě písemně svůj dluh uznala co do důvodu i výše, tento nárok ani následně nijak nerozporovala, avšak dlužnou částku žalobkyni řádně a včas neuhradila. Protože žalovaná dosud nesplnila, k čemu se v uznání dluhu výslovně zavázala, uložil jí soud povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 18 036,08 Kč dle písemného uznání dluhu tímto rozsudkem. Důvodným je i žalobkyní uplatněný nárok na úroky z prodlení, který je v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 070,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava a návrh ve věci samé), ve výši 150 Kč za jeden úkon právní služby (předžalobní upomínka) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 050 Kč částkou 220,50 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.