9 C 13/2020-38 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 13 418,84 Kč. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 21. 1. 2014 uzavřena smlouva o zřízení a vedení balíčku MůjÚčet pro účet žalovaného č. [bankovní účet]. V souladu s článkem [číslo] všeobecných obchodních podmínek (dále VOP) byla žalobkyně oprávněna smlouvu kdykoli vypovědět, a to i bez udání důvodu. V souladu s článkem [číslo] VOP v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu z jakéhokoli důvodu je žalovaný povinen neprodleně uhradit žalobkyni veškeré dlužné částky včetně příslušenství. Po dobu trvání nepovoleného debetu na účtu žalovaného je žalobkyně oprávněna zřídit zvláštní účet pohledávky z nepovoleného debetu, na kterém povede pohledávku z tohoto nepovoleného debetu včetně příslušenství. Žalobkyně tvrdila, že dne 1. 2. 2019 byl žalovaný informován, že i po předchozích písemných upozorněních je jeho na běžném účtu záporný zůstatek, který je nutno uhradit. Vzhledem k tomu, že žalovaný nepovolený debet neuhradil, ukončila vztah a o této skutečnosti dopisem ze dne 11. 3. 2019 žalovaného vyrozuměla. Dopisem ze dne 31. 3. 2019 byl potom žalovaný informován o skutečnosti, že jeho účet byl v důsledku zániku zrušen. Vzhledem ke skutečnosti, že účet k tomuto dni vykazoval debetní zůstatek ve výši 13 418,84 Kč, byla tato pohledávka převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. [bankovní účet], kterou žalobkyně spolu s náklady požaduje v tomto řízení. 2. Soud vydal ve věci platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný včas odpor. Namítal, že jeho účet byl sjednán jako kreditní, čerpání do mínusu tedy bylo vyloučeno. Takovou možnost měl pouze u účtu [číslo] následně [číslo]. Odkázal na výpis z účtu [číslo] ze dne 4. 7. 2012, z něhož plyne, že v minulosti žalobkyni dlužil částku 38 938,22 Kč a tuto částku splatil. Stejně tak splatil i jiné dluhy, které u ní měl. Zdůraznil, že začátkem roku 2019 zpozoroval nedovolený záporný zůstatek na účtu [číslo] kontaktoval proto bankovního úředníka s dotazem, jak k tomu došlo. Úředník mu vysvětlil, že žalobkyně má problémy s elektronickým bankovnictvím, že do konce ledna bude vše v pořádku. V souladu s tímto vysvětlením byly stornovány dvě sankce a žalovaný byl ujištěn, že vše bude v pořádku. Žalovaný opakovaně zdůrazňoval, že u jeho účtu nebylo sjednáno přečerpání do mínusu, záporný zůstatek je tedy vyloučen. Pokud k mínusu došlo, mohla jej způsobit pouze sama žalobkyně svým jednáním. Odkázal na vadný systém žalobkyně, na informace bankovního úředníka. 3. Žalobkyně ve dvou vyjádřeních podrobně vyložila, že skutečně v období vánočních svátků 2018 došlo na její straně k technické chybě při zaúčtování části transakcí provedených platebními kartami. Ke dni 31. 12. 2018 došlo k nápravě všech chybně zaúčtovaných transakcí. V případě žalovaného došlo konkrétně k tomu, že dne 23. 12. 2018 nebyla zaúčtována žalovaným úspěšně vybraná částka 12 400 Kč, proto jejímu zaúčtování došlo až 31. 12. 2018. Následně dne 28. 12. 2018 žalovaný úspěšně vybral částku 13 000 Kč. Tuto částku systém žalobkyně v rámci nočního zpracování transakcí z účtu správně odečetl, z důvodu technické chyby ji však na jeho účet opětovně přičetl. Ke dni 31. 12. 2018 došlo k opravě chyby a tato částka byla znovu odečtena. Ostatní transakce byly zaúčtovány správně. Žalobkyně zdůraznila, že přes zákaz čerpat do mínusu se žalovaný do nepovoleného debetu několikrát dostal a byl si vědom faktu, že to je možné, pokud čerpá větší částku, než jakou má k dispozici. Zdůraznila, že žalovaný byl povinen neprodleně jí uhradit veškeré dlužné částky včetně příslušenství, pokud došlo ke vzniku nepovoleného debetu. Na to, že došlo k technickým chybám, které však byly napraveny, byl žalovaný opakovaně upozorněn. 4. Ze smlouvy o zřízení a vedení balíčku MůjÚčet ze dne 21. 1. 2014 bylo zjištěno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o vydání a používání platební karty. Žalovaný při podpisu smlouvy mimo jiné potvrdil, že ho banka upozornila na ustanovení, která v jednotlivých smlouvách odkazují na dokumenty stojící mimo text vlastních smluv a jejich význam mu byl dostatečně vysvětlen. Ze smlouvy o vydání a používání platební karty je zřejmé, že mezi účastníky byl sjednán celkový týdenní limit ve výši 20 000 Kč. Z článku 13 odst. 1 VOP žalobce vyplývá, že banka se může s klientem dohodnout na zřízení povoleného debetu na účtu. Práva a povinnosti banky se budou řídit příslušnou smlouvou a příslušnými předpisy týkajícími se smlouvy o úvěru. Podle článku [číslo] VOP je v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu klient povinen bez ohledu na důvod tohoto debetu neprodleně uhradit bance veškeré dlužné částky včetně příslušenství. Nepovolený debet nezaniká, pokud v den, kdy jsou veškeré dlužné částky bance uhrazeny, nepovolený debet na účtu opět vznikne. Podle článku [číslo] VOP je banka oprávněna úročit nepovolený debet na účtu úrokem z nepovoleného debetu. 5. Z výzvy k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 1. 2. 2019 a z odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne 11. 3. bylo zjištěno, že žalobkyně nejprve vyzvala žalovaného k vyrovnání nepovoleného debetu a po marném uplynutí lhůty od smlouvy o vedení účtu se žalovaným odstoupila. Z výzvy k úhradě – předžalobní upomínky je potom patrné, že dne 6. 11. 2019 byl žalovaný upomenut o zaplacení dlužné částky s upozorněním, že se žalobkyně v případě neuhrazení bude domáhat svých práv soudně. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 11. 12. 2018 do 10. 1. 2019 byl zjištěn počáteční stav ve výši 7 669,08 Kč. Následně na účet žalobce v tomto období přibyla částka 2 811 Kč od [anonymizována tři slova] pobočka [obec] a částka 19 459 Kč od [obec] správy sociálního zabezpečení. Na jiný účet žalovaného naopak odešla dne 20. 12. 2018 částka 6 804,81 Kč. Podle výpisu vybral žalovaný z bankomatu dne 13. 12. 2018 částku 6 600 Kč, dne 17. 12. 2018 částku 3 500 Kč, dne 31. 12. 2018 částku 12 400 Kč. [příjmení] 13 000 Kč je zaznamenána téhož dne - 28. 12. 2018 jako vklad i výběr současně a stejná částka je odečtena dne 31. 12. 2018. Dne 2. 1. 2019 je zaznamenán výběr 500 Kč. [příjmení] byly účtovány a inkasovány poplatek za položky ve výši 6 Kč dne 31. 12. 2018 a upomínka k debetu dne 9. 1. 2019 ve výši 250 Kč. Žalovaný ve své účastnické výpovědi potvrdil výběr částky 6 600 Kč na ulici [anonymizováno] v [obec] dne 13. 12. 2018 a výběr ve výši 12 400 Kč s tím, že tento výběr se odehrál v jiném termínu než 31. 12. 2018. Potvrdil i to, že na konci roku 2018 vybral jednou částku 13 000 Kč a částku 500 Kč. V zásadě sporná tak zůstává výlučně částka 3 500 Kč, o níž se nezmiňoval. Současně žalovaný vyloučil, že by v uvedeném období došlo k odcizení či ztrátě jeho kreditní karty, případně že by tuto kreditní kartu půjčil jiné osobě. Jak je uvedeno shora, na účtu žalovaného byl na počátku sledovaného období, tedy k 11. 12. 2018, kladný zůstatek ve výši 7 669 Kč. Za celé sledované období na účet žalovaného přišlo celkem 22 270 Kč (2 811 Kč a 19 459 Kč). Z účtu naopak odešlo celkem 7 060,81 Kč (z toho 6 804,81 Kč na jiný účet žalovaného, částka 6 Kč jako poplatek za položky a částka 250 Kč) za upomínku k debetu. [příjmení] jsou potom představovány částkami 6 600 Kč, 3 500 Kč, 12 400, 13 000 Kč a 500 Kč, tedy celkem částkou 36 000 Kč, z nich žalovaný nepotvrdil pouze částku 3 500 Kč. 6. Po provedeném dokazování považuje soud v první řadě za prokázané, že žalovaným provedené a akceptované výběry byly v takové výši, že spolu s dalšími pohyby na účtu, které jsou nesporné, přivedly jednoznačně stav účtu do mínusu. Argumentace žalovaného, že technicky není taková situace možná, je evidentně nesprávná. Není pochyb o tom, že v systému žalobkyně vznikly určité potíže, které se projevily chybným zaúčtováním položek, případně jejich zaúčtováním v jiných termínech. Následně však došlo k nápravě a výsledek je správný. Je třeba zdůraznit, že s výjimkou částky 3 500 Kč, kterou žalovaný jako výběr neuváděl, ale ani ji výslovně nepopíral a není tedy vyloučeno, že ne tento výběr zapomněl. Všechny ostatní výběry potvrdil. Rozdíl mezi aktivy a pasivy ve výši 297,30 Kč představuje žalobcem připsaný úrok z debetního zůstatku. 7. Po takto provedeném dokazování soud věc právně posoudil podle § 2662 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále o.z. Podle § 2662 o.z. se ten, kdo vede účet zavazuje zřídit od určité doby účet pro jeho majitele a umožnit mu vložení hotovosti na účet nebo výběr z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. S peněžními prostředky na účtu může majitel účtu nakládat sjednaným způsobem (§ 2664 o.z.). Způsob nakládání s účtem je obvykle upraven ve všeobecných obchodních podmínkách. Taktomu bylo i v posuzované věci, kdy VOP byly součástí smlouvy. Podle smlouvy o zřízení a vedení účtu a všeobecných obchodních podmínek, je žalovaný povinen udržovat stav účtu v pozitivním stavu. V případě, že z jakéhokoli důvodu dojde ke vzniku nepovoleného debetu, je banka oprávněna částku představující nepovolený debet požadovat a v pří