9 C 230/2020-10 — Okresní soud v Táboře

1. Manželka se domáhala rozvodu s tvrzením, že vztah účastníků je dlouhá léta komplikovaný, postupem času začali žít stále více vedle sebe než spolu. Manžel nepřijal děti z jejího předchozího vztahu, což přinášelo problémy. V posledním období došlo mezi nimi i k napadání – zpočátku se jednalo o drobné záležitosti, naposledy o větší konflikt. Z toho důvodu se rozhodla, že podá návrh na rozvod manželství. 2. Manžel se zpočátku rozvádět nechtěl. Odkazoval na dlouhá léta soužití, projevoval ochotu k diskusi, která by vyjasnila konflikty účastníků. S některými skutečnostmi uvedenými v žalobě vyslovil nesouhlas. 3. Z oddacího listu účastníků a jejich osobních dokladů soud zjistil, že uzavřeli manželství dne [datum] před Obvodním úřadem v Praze 8. U obou manželů se jednalo o manželství druhé. Z manželství se děti nenarodily. 4. Soud se nejprve pokusil o přerušení řízení. Poukazoval na dlouhou dobu trvání manželství i na to, že konflikty jsou oboustranné a jsou vyvolány nedostatečnou komunikací. Manželka trvala na rozvodu manželství, manžel se k tomuto návrhu poté připojil. 5. Manželka jako účastnice řízení uvedla, že vztah byl spokojený přibližně prvních deset roků, kdy ještě bydleli v [obec] a chodili do zaměstnání. V té době vycházel manžel dobře i s jejími dětmi, ke zhoršení došlo teprve později, poté, co oba manželé odešli do důchodu, přestěhovali se do současného bydliště. [jméno] začalo být soužití stále více složité, manželé stále více žili spíše vedle sebe. Manžel si sám nakupoval, vytvářel si zásoby, měl svoje oddíly v ledničce, ve sklepě. Obědvali společně, ostatní jídla si připravoval každý sám. Manžel neměl rád návštěvy, pokud nějaké přišly, příliš s nimi nekomunikoval. Velmi vyhrocený byl jeho vztah k dceři manželky z prvního manželství, který vyústil až v nepřátelství. Na podzim potom došlo k vyhrocení situace, mezi účastníky došlo k fyzickému konfliktu. Ona hodila po manželovi několika věcmi, on potom ji rovněž inzultoval. Poté se rozhodla, že bude celou situaci řešit. [jméno] sebe hodnotila jako nervově labilnější, dlouhodobě pobírá psychiatrickou podporu. Za jediné řešení vztahu považuje rozvod manželství. 6. Manžel potvrdil, že vztah byl nejlepší v době, kdy spolu žili v [obec]. Následně se přestěhovali na venkov, kde byla spousta práce. Jeho úkolem byla příprava dříví, často byl velmi unavený a neměl náladu poslouchat neustále stejné řeči. Manželka velmi často nebyla doma, odjížděla k lékaři, na němčinu, za různými zájmy. [příjmení] ráno vstával dřív, zatopil, snídal dřív, proto se do jisté míry míjeli. Potvrdil, že si nakupoval některé věci sám, protože s výjimkou oběda se často stávalo, že doma nebylo nic k jídlu. Potvrdil problematický vztah k dceři manželky, nemohl zpracovat myšlenku, že odešla od rodiny. Se synem měl vztahy dobré. Uvedl, že zejména v posledních letech, kdy zdravotně na tom nebyl nejlépe, spal v jiné místnosti, aby se s manželkou nerušili. Pokud jde o poslední konflikt, byl odstartován jeho požadavkem, aby účastníci neřešili vánoční svátky. Vzhledem k tomu, že před tím došlo k požití alkoholu, napadla ho manželka tak, že na něj házela různé předměty, on ji skutečně potom chytil za ruku a dal jí nějakou ránu otevřenou dlaní. Připustil, že k nim přestali jezdit příbuzní manželky poté, co poznamenal, že se jedná o návštěvy jednostranné. Na druhé straně s rodiči manželky vycházel dobře, neměl problém jim ve stáří pomoci. Byl přesvědčen, že při snaze obou manželů, by mohl být vztah zachován, projevil přání v manželství pokračovat. Na druhé straně vyslovil přesvědčení, že pokud manželka nechce, nemá další dokazování v řízení smysl. Po skončení důkazního řízení vyslovil s rozvodem souhlas. 7. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může soud rozvést manželství, jsou-li vztahy mezi manžely hluboce trvale a nenapravitelně narušeny a není naděje na obnovení společného soužití. V posuzované věci měl soud pro závěr, do jaké míry je manželství narušeno, výpovědi účastníků. Z nich vyplývalo, že ke konfliktům skutečně dlouhodobě docházelo, manželé se vzájemně odcizovali, žili spíše vedle sebe. Takový vývoj může být do jisté míry přirozený, a pokud by byla snaha obou účastníků konflikty urovnat, mohlo by se to podařit. Pokud však manželka jednoznačně trvala na návrhu na rozvod manželství a manžel po provedeném jednání se k němu připojil, bylo namístě žalobě vyhovět. Za příčinu rozvratu manželství bylo třeba označit názorové povahové a zájmové různosti obou účastníků. Na vině bylo rovněž to, že nedokázali svá stanoviska vzájemně konzultovat a řešit problémy v době, kdy to ještě bylo možné. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.