10 C 175/2020-26 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zvláštního zákona. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že předmětný televizní poplatek již uhradil dne [datum] a toto tvrzení doložil potvrzením banky o platbě a platebním dokladem SIPO. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla výzva doručena do datové schránky ve smyslu § 46 odst. 1 o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný se dne [datum] přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradil, nezaplatil poplatky za období od června 2019 do září 2019 v celkové výši 540 Kč. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaný však ani poté na dluh ničeho neuhradil. Doklady předložené žalovaným úhradu televizního poplatku za období 6-9/ 2019 neprokazují, vztahují se k zaplacení televizního poplatku za jiné období a nedoplatku za rozhlas. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen zákon č. „348/2005 Sb.“), kdy je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, důvodným je tedy i nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z vládního nařízení [číslo] Sb. vždy ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z § 7 zákona č. 348/2005 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že podle § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Při posuzování účelnosti vycházel soud z nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3344/12 ze dne [datum], který shrnul dosavadní praxi v nálezech Ústavního soudu ve vztahu k nákladům řízení [anonymizováno] ve sporech o zaplacení televizního poplatku. Ústavní soud uvedl, že činnost žalobce je specifická v tom, že je v převážné míře financována právě z televizních poplatků (jejich výnos pokrývá cca 90 % nákladového rozpočtu žalobce). Agendu televizních poplatků žalobce sám spravuje a je jistě správné, aby si žalobce vzhledem k těmto příjmům z televizních poplatků správu spojenou s výběrem poplatků zabezpečoval sám. Pokud pak předává následně zpracovanou agendu k vymáhání advokátní kanceláři, vytrácí se racionální smysl právního zastoupení advokátem, neboť nelze očekávat uplatnění do této míry specializovaných znalostí, kterými by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobce. [příjmení] výjimku, která by si vyžadovala speciální zastoupení advokátem, v tomto sporu soud neshledal, jedná se o běžnou typovou žalobu na zaplacení nezaplacených televizních poplatků za výše uvedené období. Vzhledem k tomu, že se dle názoru soudu nejedná o účelné uplatnění nebo bránění práva byla žalobkyni přiznána náhrada pouze za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.