10 C 240/2020-11 — Okresní soud v Táboře

Manžel se domáhal rozvodu manželství s manželkou. Uváděl, že manželství bylo uzavřeno v roce 1978 a narodila se z něj dcera, která je již zletilá. V současné době je manželství zcela nefunkční, když manželé již jedenáct let nežijí ve společné domácnosti a jedná se pouze o formální svazek. Manželka se v průběhu řízení vyjádřila tak, že s rozvodem souhlasí. Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že manželství uzavřeli dne [datum] před Městským úřadem Sezimovo Ústí. Z tvrzení účastníků vyplývá, že z manželství se narodila již zletilá dcera [jméno]. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že ji po dobu jedenácti let nežijí ve společné domácnosti a ani jeden z nich nemá zájem na obnovení manželského soužití. [příjmení] mezi nimi byla rovněž příčina rozvratu manželství, za niž označili vzájemné odcizení účastníků a problémy v komunikaci. Po takto provedeném důkazním řízení považoval soud skutkový stav za dostatečně prokázaný. Podle jeho § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) může být manželství rozvedeno, pokud je soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Současně manželství nesmí být rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem osob uvedených v § 755 odst. 2 o.z. Podle § 755 odst. 3 o.z. nesmí být manželství rozvedeno, dokud nebylo rozhodnuto o úpravě nezletilých dětí manželů, které nejsou plně svéprávné. V projednávané věci byla provedeným dokazováním zjištěna existence rozvratu manželství, kterou potvrdili oba manželé. Jako příčinu rozvratu manželství soud shledal vzájemné odcizení účastníků a problémy ve vzájemné komunikaci. Proto bylo manželství bez dalšího rozvedeno. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s. tak, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Podle zmíněného ustanovení účastníkům právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku nenáleží, pokud se jedná o řízení ve statusových věcech manželských a partnerských.