11 C 156/2020-36 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalované bylo uloženo zaplatit částku 29 435 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky vznikl dne [datum] smluvní vztah uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo]. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii žalované a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu platit cenu určenou v platném ceníku. Žalovaná v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] za odebranou elektřinu řádně fakturované částky k datu splatnosti neuhradila. 2. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] [číslo] bylo prokázáno, že žalobkyně jako dodavatel a žalovaná jako odběratel uzavřeli smlouvu o dodávce elektřiny v odběrném místě [adresa žalované]. Fakturou [číslo] ze dne [datum] byla žalované vyúčtována spotřeba elektrické energie za období od [datum] do [datum] v částce 25 340 Kč s datem splatnosti [datum]. Žalobkyně dále vyúčtovala žalované spotřebu elektrické energie za období od [datum] do [datum] fakturou [číslo] ze dne [datum] splatnou dne [datum], a to v částce 4 095 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne [datum], žalovaná však přesto ničeho nezaplatila. 4. Právně byla věc posouzena podle ust. § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 458/2000 Sb., dle kterého je zákazník povinen uhradit dodavateli dodávku elektřiny, a dále dle ust. § 50 odst. 1 výše uvedeného zákona, podle kterého se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. 5. Na základě shora uvedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Je nepochybné, že žalovaná na základě smlouvy, jejímž obsahem je dodávka elektřiny ze strany žalobkyně, přistoupila na sazbu a způsob úhrady za dodávku elektřiny, přičemž vyfakturovanou cenu za dodanou elektřinu ve vyfakturovaném období k datu splatnosti neuhradila. Nadále tak dluží za spotřebovanou elektřinu v uvedených obdobích celkovou částku 29 435 Kč. Tato částka jí proto byla uložena k úhradě, a to spolu se žalovaným úrokem z prodlení, když na úhradu úroků z prodlení má žalobkyně právo v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši dle vládního nařízení [číslo] Sb. Úroky z prodlení náleží žalobkyni z žalované částky ode dne následujícího po splatnosti faktury do zaplacení. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobce za 3 úkony právní služby v částce 900 Kč (1 úkon právní služby 300 Kč - § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 252 Kč a soudní poplatek ve výši 1 178 Kč, to je celkem 2 630 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.