11 C 219/2021-29 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 93 384 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná se stala na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] nájemcem bytu [číslo] v domě [adresa] v [obec], jehož je žalobce vlastníkem. Dle uvedené smlouvy byla žalovaná povinna platit žalobci pravidelné měsíční nájemné za užívání bytu a zálohy na služby v částce 6 500 Kč měsíčně se splatností vždy do 10. dne v měsíci, na který mělo být hrazeno. Žalobce byt předal žalované k užívání dne [datum], o čemž byl sepsán předávací protokol. Žalovaná opakovaně nehradila nájemné a zálohy na služby dle smlouvy a to buď vůbec, nebo platby nebyly úplné. V plné výši uhradila žalovaná nájemné pouze v měsíci říjen 2020, v měsících únor, duben, červen a září 2020 a únor a březen 2021 hradila žalovaná nájemné a zálohy na služby v plné výši a současně uhradila vždy něco nad rámec, přičemž tyto platby navíc celkem činily 9 000 Kč. Veškeré přeplatky v dílčích měsících v celkové částce 9 000 Kč použil žalobce na úhradu jistiny měsíce březen 2019 a části dubna 2019, čímž vznikl nedoplatek za duben ve výši 4 000 Kč. K úhradě dluhu byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou. Platební rozkaz byl proto zrušen. 3. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Nájemní smlouvou uzavřenou dne [datum] a předávacím protokolem ze dne [datum] je prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o nájmu shora uvedeného bytu, přičemž se žalovaná zavázala hradit nájemné a zálohy na služby ve výši 6 500 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena s účinností od [datum] do [datum] s automatickou prolongací o další 3 měsíce, pokud nebude jednou ze smluvních stran alespoň jeden měsíc před koncem této doby oznámeno, že nechce dál nájemní vztah prodlužovat. Ani jedna ze smluvních stran neprojevila zájem nájemní vztah ukončit, proto docházelo opakovaně k jeho prodloužení. Žalovaná opakovaně nehradila dohodnutou částku, jak vyplývá z přehledu plateb nájemného a záloh na služby a to ani přes výzvu žalobce. 5. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle ustanovení § 2201 tohoto zákona se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2246 odst. 1 občanského zákoníku strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, přičemž výši úroku stanoví vláda nařízením. 6. Mezi účastníky došlo k ujednání o výši nájemného i o způsobu hrazení služeb. Žalovaná tyto platby řádně nehradila, za měsíce shora uvedené jí vznikl dluh ve výši 93 384 Kč. V průběhu řízení zůstala zcela nečinná, neprokázala, že by žalovanou částku alespoň zčásti uhradila. Z uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl a přiznal žalobci právo na úhradu dlužné částky ve výši 93 384 Kč spolu s úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl pak přiznán ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých nezaplacených měsíčních nájmů. Zároveň soud přiznal žalobci právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má úspěšný žalobce právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 736 Kč a odměna za právní zastupování. Jedná se o 3 úkony právní služby v částce 14 580 Kč (1 úkon právní služby 4 860 Kč - § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 1 úkon právní služby v poloviční výši tj. 2 430 Kč (§ 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – jednoduchá výzva k plnění), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 1 200 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), cestovné advokáta k jednání soudu 2 094 Kč a náhrada za ztrátu času advokáta cestou k jednání 1 000 Kč Celkem náklady řízení představují částku 25 040 Kč. Platební místo vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.