2 C 256/2020-18 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 6 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku 6 000 Kč spolu s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný však částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit vedle jistiny také smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Ta činila ke dni postoupení pohledávky částku 2 238 Kč. Dále právnímu předchůdci žalobkyně vznikl nárok na sjednaný úrok z úvěru dle obchodních podmínek v částce 1 380 Kč a náhradu nákladů na upomínání podle smlouvy v částce 100 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaný dluh nezaplatil, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru. 2. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru ze dne [datum], ve které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 6 000 Kč. Žalobkyně žalovanému poskytla částku v celkové výši 6 000 Kč převedením na účet žalovaného. Žalovaný úvěr čerpal, a proto byl povinen jej splatit žalobkyni do [datum], a to společně se sjednaným úrokem ve výši 72,37 % ročně, ve smlouvě vyjádřeným pevnou částkou ve výši 1 380 Kč. Žalovaný však sjednanou částku nevrátil řádně a včas a nezaplatil v této lhůtě ani dohodnuté úroky, jak plyne ze dvou doložených výzev k zaplacení, za které byly žalovanému v souladu se smlouvou účtovány paušální náklady na upomínání v částce 100 Kč, tj. 50 Kč za každou upomínku. Přímo v úvěrové smlouvě bylo dále mimo jiné sjednáno, že klient (úvěrovaný), který je v prodlení se splacením úvěru, je povinen zaplatit věřiteli (úvěrujícímu) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení. Ke dni [datum] činila neuhrazená smluvní pokuta vypočtená z neuhrazené jistiny úvěru částku 2 238 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovanému byla zaslána též předžalobní upomínka, jak vyplývá z upomínky ze dne [datum]. 3. Soud při právní kvalifikaci výše uvedené smlouvy o úvěru ze dne [datum] vycházel z ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 4. Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatným je právní jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. V dané věci si účastníci sjednali úrok z úvěru ve výši 72,37 % ročně. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že smlouva je v části, ve které si účastníci sjednali úrok ve výši 60 % ročně, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. V dané věci sjednané úroky z úvěru převyšují úroky, které byly Nejvyšším soudem ČR označeny za nemravné a toto ujednání účastníků je proto dle výše citovaných ustanovení o. z. neplatné. Dle názoru Ústavního soudu vyjádřeného v rozhodnutích sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 a sp. zn. I. ÚS 728/10 ze dne 1. 7. 2010, jsou nemravné i úroky z prodlení ve výši 180 %, resp. 182,5 % ročně; úroky z prodlení přitom v sobě zahrnují i sankční funkci a mohou proto být obecně vyšší než běžné úroky z úvěru, půjčky či zápůjčky. V dané věci úroky z úvěru značně přesahují i výši nemravných úroků z prodlení. Ujednání účastníků o (běžných) úrocích ve výši 72,37 % ročně proto považuje soud za zcela zjevně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Tento závěr je v souladu i s judikaturou odvolacího soudu, tedy Krajského soudu České Budějovice – pobočka v Táboře, který jako neplatné právě pro rozpor s dobrými mravy shledal sjednané úroky z úvěru i ve výši 86,21 % ročně (v rozhodnutí č. j. 15 Co 69/2018–93) nebo úroky z úvěru ve výši 97,12 % ročně (v rozhodnutí č. j. 15 Co 86/2018-129). Podle odborné literatury (Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091)„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” Soud proto považuje ujednání účastníků o úrocích ve výši 166,08 % ročně za absolutně neplatné. Tato absolutní neplatnost se týká jen této části právního jednání účastníků, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto je ve smyslu § 576 o. z. absolutně neplatná jen tato část uvedené smlouvy úvěru, kde byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 72,37 % ročně, které byly ve smlouvě vyčíslené do splatnosti úvěru, tj. za dobu dvou měsíců, částkou 1 380 Kč. Protože úroky sjednané mezi účastníky byly absolutně neplatné, má žalobkyně v souladu s výše citovaným § 1802 o. z. nárok na úroky obvyklé v době uzavření smlouvy poskytované bankami, tj. ve výši 8,76 % ročně, jak je tato výše známa z rozhodovací činnosti soudu vycházející z přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR na spotřebu. Žalobkyně se domáhala úroku za období trvání úvěru, tj. za 30 dnů od vyčerpání úvěru, což při shora uvedeném úroku stanoveném podle § 1802 o. z. z výše podrobně popsaných důvodů představuje částku 14,40 Kč. K této částce dospěl soud následujícím výpočtem: při 8,76 % ročním úroku z částky 6 000 Kč činí denní úrok částku 0,48 Kč (8,76 % x 6 000 / 365 = 0,48) a tedy za 30 dnů činí úrok 14,40 Kč (0,48 x 30). V této části je žalobní nárok žalobkyně na úroky důvodným, a proto jej soud žalobkyni přiznal; ve zbývající části, tj. co do částky 1 365,60 Kč žalobkyní vznesený nárok na nemravné úroky zamítl. Další žalobní nároky již soud považuje za zcela důvodné, neboť žalovaný dosud nevrátil žalobkyni přes uplynutí doby splatnosti poskytnutý úvěr ve výši 6 000 Kč, dále dosud nezaplatil částku 100 Kč odpovídající nákladům na upomínání (za každou jednotlivou upomínku ve výši 50 Kč) a nezaplatil ani sjednanou smluvní pokutu ve výši 2 238 Kč, na kterou má žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného též nárok, a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit celkovou částku ve výši 8 238 Kč (6 000 + 2 238) spolu s náklady na upomínání ve výši 100 Kč tímto rozsudkem. Soud dále přiznal žalobkyni požadované příslušenství ve formě zákonných úroků z prodlení, na které má žalobkyně nárok dle ust. § 1970 o. z. z důvo