2 C 8/2021-16 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť dne 19. 8. 2014 provedla odtah vozidla [registrační značka], které bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní a dne 19. 8. 2014 vyzvednuto žalovaným. V souvislosti s odtahem daného vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu ceny za odtah a parkovné. Žalovaný nárok žalobkyně dne 19. 8. 2014 písemně uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit do 30 dnů od podpisu uznání dluhu, tj. do 18. 9. 2014. Na svůj dluh však neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaný dne 19. 8. 2014 písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše z titulu neuhrazeného poplatku za odtah vozidla [registrační značka] a parkovného. Žalovaný se zavázal, že celkovou dlužnou částku ve výši 2 150 Kč uhradí žalobkyni do 30 dnů od podpisu této listiny. Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby má soud za prokázané, že žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho a dluží tak žalobkyni částku uvedenou shora. 3. Po právní stránce soud věc posoudil v souladu s ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dle kterého uznal-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá, a dále dle ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný v daném případě písemně svůj dluh uznal co do důvodu i výše, soud tak má za prokázané, že dluh žalovaného vůči žalobkyni v době uznání dluhu trval, avšak žalovaný dlužnou částku žalobkyni dosud řádně a včas neuhradil. Protože žalovaný dosud nesplnil, k čemu se v uznání dluhu výslovně zavázal, uložil mu soud povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 2 150 Kč dle písemného uznání dluhu tímto rozsudkem. Důvodným je i žalobcem uplatněný nárok na úroky z prodlení, který je v souladu s výše uvedenými právními předpisy, neboť žalovaný je v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 5. Odůvodnění tohoto rozsudku je ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.