4 C 55/2020-149 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou doručenou k Okresnímu soudu v Táboře dne [datum] se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů s odůvodněním, že účastníci byli manželé, jejich manželství bylo ke dni [datum] pravomocně rozvedeno a jelikož se nedohodli na vypořádání majetku, který za trvání manželství nabyli, domáhá se jeho vypořádání soudní cestou. Žalobkyně navrhla, aby do jejího výlučného vlastnictví byly přikázány movité věci, které jsou součástí vybavení domácnosti a jsou blíže specifikovány ve výrokové části tohoto rozsudku a aby do výlučného vlastnictví žalovaného byl přikázán osobní automobil tov. zn. Škoda Octavia Combi, [registrační značka], a žalovaný nechť je zároveň zavázán povinností zaplatit jí na vyrovnání finančních nároků částku 211 7670,50 Kč, neboť nad rámec běžné spotřeby odklonil žalovaný krátce před rozvodem manželství velkou částku naspořených peněz, kterou použil pouze pro sebe. Žalobkyně rovněž požadovala zohlednit, že žalovaný v průběhu manželství daroval některým členům své rodiny, bez jejího souhlasu, větší finanční částky. Dále žalobkyně zahrnula do předmětu vypořádání společného jmění manželů účet žalovaného v Srbské republice u Raiffeisenbank Vršec. 2. Žalovaný s navrhovaným způsobem vypořádání společného jmění manželů souhlasil pouze částečně, do předmětu vypořádání zahrnul ještě mikrovlnnou troubu, zůstatek na účtu žalované vedeného u [právnická osoba] ve výši 50 000 Kč, zůstatek na účtu žalobkyně u [právnická osoba] [anonymizováno] a zůstatek na účtu žalobkyně na stavebním spoření, jejichž výše mu nebyla známa. Zároveň potvrdil, že má v Srbské republice založen bankovní účet, avšak za trvání manželství na něj nebyly poukázány žádné finanční prostředky vyjma těch, které zdědil po své matce. 3. Žalobkyně je národnosti Srbské, občanka republiky Bosna, žalovaný je národnosti Srbské, občan republiky Chorvatsko. Oba účastníci žijí na území České republiky, kde také uzavřeli svůj sňatek. Soud proto při rozhodování o vypořádání společného jmění manželů postupoval dle Smlouvy uzavřené mezi Československou socialistickou republikou a socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (čl. 1 až 85). Dle článku 24 této smlouvy platí, že odst. 1 - osobní a majetkové poměry manželů se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž jsou oba manželé občany. Odstavec 2 - pokud jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové poměry právním řádem smluvní strany, jejíž občanství měli naposledy oba manželé současně. Odstavec 3 – pokud manželé nemají a ani neměli společné občanství jedné ze smluvních stran, řídí se jejich osobní a majetkové poměry právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají nebo naposledy měli společné bydliště. S ohledem na výše uvedené, postupoval níže podepsaný soud dle článku 24 odst. 3 a tedy podle práva České republiky, konkrétně dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). 4. Ke zjištění skutkového stavu věci prováděl soud dokazování, důkazy pak hodnotil dle vzájemné souvislosti a vyvodil z nich tyto skutkové a posléze i právní závěry. 5. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], má soud prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum], u obou se jednalo o manželství druhé, ze kterého se nenarodily žádné děti. Žalobkyně je národnosti Srbské, občanka republiky Bosna, žalovaný je národnosti Srbské, občan republiky Chorvatsko. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. 6. Shodným tvrzením účastníků má soud prokázáno, že součástí společného jmění manželů (dále jen SJM) byly movité věci, které účastníci označili a dohodli se na způsobu jejich rozdělení, i na obvyklé ceně, kterou věci ke dni vypořádání mají. Tyto ceny soud použil pro výpočet vypořádacího podílu účastníků a nebylo nutné zadávat znalecký posudek. 7. Další součástí SJM byl osobní automobil tov. zn. Škoda Octavia Combi, [registrační značka], který byl v užívání žalovaného, jemuž ho také soud dle shodného návrhu účastníků přidělil do výlučného vlastnictví. I když obvyklá cena tohoto automobilu byla zpočátku mezi účastníky sporná, nakonec se o obvyklé ceně automobilu ke dni rozhodování dohodli a učinili za nesporné, že jde o částku 70 000 Kč, a i zde proto odpadla nutnost zadání znaleckého posudku. 8. Předmětem vypořádání SJM byly dále zůstatky na účtech účastníků ke dni právní moci rozvodu jejich manželství. Žalovanému se nepodařilo prokázat existenci účtu žalobkyně u [právnická osoba] [anonymizováno], ani účtu stavebního spoření, žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by žalovaný měl společné finanční prostředky na účtu vedeném v Srbské republice. Jiná situace však byla pokud jde o účet žalovaného vedený u [právnická osoba] číslo účtu: [bankovní účet], kde sice zůstatek ke dni právní moci rozvodu účastníků činil toliko 57 203,60 Kč, avšak z transakční historie účtu vyplývá tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný v době před rozvodem manželství použil výlučně pro svou potřebu částky, které svou výší překračují rámec běžné spotřeby a běžného hospodaření. Žalobkyně za tzv.„ odklon“ finančních prostředků označila výběry z účtu ze dne 29. 10. 2019 ve výši 20 000 Kč, ze dne 7. 11. 2019 ve výši 20 000 Kč, ze dne 2. 12. 2019 ve výši 20 000 Kč, ze dne 4. 12. 2019 ve výši 200 000 Kč, ze dne 16. 12. 2019 ve výši 20 000 Kč, 23. 12. 2019 ve výši 20 000 Kč a ze dne 31. 12. 2019 ve výši 20 000 Kč Celkem tedy výběry za dobu od 29. 10. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 320 000 Kč. Soud však považuje za„ odklon“ ze SJM pouze některé z těchto výběrů, a to s ohledem na skutečnost, že účastníci v uvedené době již nevedli společnou domácnost a žalovaný si tak musel z vydělané mzdy, která dle výpisu banky činila za rok 2019 průměrnou částku cca 24 000 Kč měsíčně, hradit své bydlení a náklady na stravu, ošacení a další běžné výdaje denní potřeby. Proto soud považuje částku 20 000 Kč vybranou žalovaným v říjnu 2019 za běžnou spotřebu a ze stejného důvodu rovněž vybranou částku v listopadu 2019 a 2. 12. 2019. Ostatní částky vybrané od 4. 12. 2019 do 30. 12. 2019 ve výši 260 000 Kč lze mít za odklon ze SJM. Jelikož žalovaný sám uvedl, že vybrané částky použil výlučně pro svoji potřebu (chtěl si peníze užít pro sebe, kamarády, ženské, atp.), zohlednil soud toto jeho chování při výpočtu vypořádacího podílu, který má žalobkyni zaplatit. 9. Žalobkyně učinila předmětem vypořádání SJM rovněž dary žalovaného členům své rodiny v Srbské republice, k jejichž darování mu nedala souhlas. Mělo se jednat o částku darovanou dceři žalovaného [jméno] [příjmení] ve výši 2 000 Eur, dceři žalovaného [jméno] [příjmení] ve výši 2 000 Eur a synovci [jméno] [příjmení] 500 Eur. V listopadu 2019 měl žalovaný dále odvést do Srbska další částku 2 500 Eur. K prokázání tohoto tvrzení navrhla žalobkyně důkaz výslechem svědků – obdarovaných v Srbské republice. Soudu se podařilo zajistit výslech toliko obou dcer žalovaného, od výslechu synovce žalovaného [jméno] [příjmení], žalobkyně pro neúměrné překážky ze strany justičního orgánu Srbské republiky upustila a netrvala na jeho provedení. 10. Svědkyně [jméno] [příjmení] (rozená [příjmení]), [datum narození] – dcera žalovaného vypověděla, že otec k ní po rozvodu rodičů v roce 2005 přijížděl 1 – 2x ročně a nikdy jí nedával větší finanční dary, ani dražší dárky. Jejím dětem (vnoučatům) přivezl sladkosti, drobné peněžní dárky v částce 20 – 30 Eur, nikdy ne více. Nikdy nedostávala od otce dárky, o kterých by nevěděla jeho manželka [celé jméno žalobkyně], byla vždy u toho. Jednalo se však pouze o symbolické dárky. 11. Svědkyně [jméno] [příjmení] (dcera žalovaného), [datum narození], vypověděla, že jí otec od roku 2012 do roku 2020 nedával žádné významnější finanční prostředky, pouze symbolické dárky, když k ní a její rodině přijel 1 – 2x do roka na návštěvu. Při té příležitosti jí a její dceři (vnučce) dával částku 20 – 30 Eur. O všech dárcích jeho žena [jméno] věděla, byla u toho, když jim dárky předával. 12. S ohledem na výše uvedené svědectví dcer žalovaného a s ohledem na absenci jiných důkazů, má soud za to, že shodné svědecké výpovědi, jimž nemá soud důvod nevěřit, potvrdily tvrzení žalovaného, že své rodině nedával žádné nepřiměřené dary při občasných návštěvách a žalobkyni se tedy její tvrzení o opaku nepodařilo prokázat. 13. Podle § 708 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen SJM). To neplatí, zanikne-li SJM za trvání manželství na základě zákona. 14. Dle § 709 odst. 1 o. z., součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství s výjimkou toho, co za a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavi