8 C 257/2021-16 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem tohoto řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení neuhrazené ceny za poskytnuté služby třetích stran žalovanému prostřednictvím žalobkyně na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 18. 10. 2013, 23. 9. 2017 a 7. 4. 2018. Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaný využíval služby elektronických komunikací na základě smluv o poskytování služeb ze dne 18. 10. 2013, 23. 9. 2017 a 7. 4. 2018 prostřednictvím telefonní stanice [číslo] za stanovené ceny. S jejich využíváním bylo spojeno poskytování služeb třetích stran žalovanému, za jejichž poskytnutí se žalovaný zavázal žalobkyni platit stanovenou cenu. Žalovaný však svůj závazek porušil, neboť cenu za poskytnuté služby třetích stran neuhradil. Konkrétně se jednalo o vyúčtování [číslo] na částku 6 365 Kč splatnou dne 10. 5. 2018 a [číslo] na částku 49 Kč splatnou dne 11. 6. 2018. Žalovaný neuhradil ničeho ani přes předžalobní upomínku ze dne 23. 7. 2018. 3. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, podle kterého se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle ust. § 64 odst. 1 téhož zákona je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. V dané věci má soud za prokázané, že žalovaný využíval služby poskytované třetími stranami prostřednictvím žalobkyně, jak bylo výše podrobně uvedeno, a protože žalovaný dosud v rozporu se svojí smluvní povinností obsaženou i ve výše citovaném právním předpise žalobkyni nezaplatil cenu za poskytnuté služby třetích stran, uložil mu soud povinnost zaplatit celkovou dlužnou částku 6 414 Kč (6 365 + 49) tímto rozsudkem. Současně přiznal žalobkyni i nárok na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje řádně v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále paušální náhradu výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 100 Kč za každý ze dvou provedených úkonů žalobkyně dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (předžalobní upomínka a podání žaloby). 5. Odůvodnění rozsudku je ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.