9 C 111/2019-550 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž bude nahrazen projev vůle žalované uzavřít s ní smlouvu o bezplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/91 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě). Po provedeném řízení zdejší soud návrhu rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] v celém rozsahu vyhověl. K odvolání žalované krajský soud rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 2. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně nedůvodnosti námitky promlčení práva žalobkyně na správné ocenění restitučního nároku. Souhlasil rovněž se závěrem, že konkrétní okolnosti projednávané věci prokazují správnost závěru o liknavém postupu žalované při odškodnění restitučního nároku žalobkyně, která tudíž nemusí postupovat výlučně podle § 11a) zákona o půdě, ale může se domáhat žalobou u soudu nahrazení projevu vůle uzavřít s ní dohodu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu. Po doplnění dokazování znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] považoval dále odvolací soud za správné závěry o platnosti a tedy i použitelnosti RP [část obce], RP [část obce] a RP [část obce]. Současně konstatoval změněné stanovisko žalované ohledně pozemků v k.ú. [část obce], u nichž bude provedeno ocenění příslušných pozemků jako stavebních. Odkázal na konstantní judikaturu, v níž byl formulován závěr, že pozemky, které byly v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, lze v zásadě ocenit jako pozemky určené pro výstavbu. Závěry znaleckého posudku Ing. [příjmení], která ocenila částkou 250 Kčs dle § 14 oceňovací vyhlášky ty parcely, které spadaly dle RP [část obce], RP [část obce], RP [část obce] a směrného územního plánu z roku 1964 do funkčních ploch určených pro zástavbu, přičemž parcely nebo jejich části, které nebyly podle uvedených regulačních plánů určeny k zastavění, byly oceněny jako zemědělská orná půda, označil za správné. V tomto ohledu nepovažoval za potřebné blíže se zabývat obsahem znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ohledně faktické výstavby na odňatých pozemcích. 3. Odvolací soud naproti tomu nesouhlasil se závěrem, že příloha [číslo] vyhlášky č. 182/1988 Sb. se nepoužije. Poukázal na závěry znalkyně [příjmení] [příjmení], která ve znaleckém posudku uvedla, že z dostupných podkladů nebyly shledány důvody pro aplikaci srážek podle přílohy 7 citované vyhlášky. Provedl důkaz znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], podle jehož názoru mělo ke snížení ceny odňatých pozemků postupem podle přílohy 7 oceňovací vyhlášky dojít. Rozhodnutí soudu prvního stupně, který se při stanovení výše hodnoty restitučního nároku žalobkyně nezabýval v rámci ocenění odňatých pozemků srážkami podle přílohy 7 oceňovací vyhlášky, považoval za nepřezkoumatelné. Odvolací soud současně poukázal na skutečnost, že znalkyně [příjmení] cenu zemědělských pozemků dle BPEJ nestanovila s tím, že žádný z oceňovaných pozemků neměl v katastru nemovitostí přidělenou BPEJ, přestože dle obsahu znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] u části pozemků byly PBEJ uvedeny v rozhodnutích příslušných orgánů o nevydání odňatých pozemků. Znalkyně by měla tento rozpor vysvětlit stejně tak jako aplikaci vyhlášky č. 613/1992 Sb., která nabyla účinnosti teprve 1. 1. 1993, ačkoli ceny odňatých pozemků mají být stanoveny k 24. 6. 1991. 4. Pokud jde o vhodnost pozemků požadovaných k vydání, označil odvolací soud za správný závěr ohledně pozemku [číslo] [katastrální uzemí] u [anonymizováno] a ohledně pozemků č. [rok], [rok] a [číslo] v [katastrální uzemí]. Vyslovil souhlas s názorem, že žádná zákonná překážka pro vydání těchto pozemků neexistuje. U pozemku v [katastrální uzemí] bylo třeba doplnit dokazování o zjištění ceny těchto náhradních pozemků. V té souvislosti odkázal na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle níž náhradní pozemky je nutno oceňovat v souladu s pravidlem zakotveným v § 154 odst. 1 o.s.ř., tedy dle jejich stavu v době vyhlášení rozhodnutí soudem. Namístě je přitom oceňovat náhradní pozemky dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., avšak dle stavu, jaký mají v okamžiku jejich vydání oprávněné osobě. Naopak nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o neexistenci překážky pro vydání pozemků parcelní [číslo] v [katastrální uzemí]. V dalším řízení uložil okresnímu soudu, aby se zkoumal, jaká byla situace ohledně původního pozemku [číslo] v době prvotní restituce, jaké konkrétní důvody vedly k nevydání tohoto pozemku původním restituentům, a posoudil, zda došlo ke změně způsobu užívání požadovaných náhradních pozemků. Pokud by aktuální situace odpovídala situaci z doby prvotní restituce, pak by bylo namístě uplatnit výklad o nemožnosti vydání takových pozemků jako pozemků náhradních s odkazem na § 11 odst. 1 písm. d) zákona o půdě. 5. Odvolací soud tedy uzavřel, že pro úspěch žaloby o uložení povinnosti vydat náhradní zemědělské pozemky je rozhodující mimo jiné otázka stávající výše nároku oprávněné osoby a hodnoty požadovaného náhradního pozemku. Jak je uvedeno shora, nepovažoval doposud provedené znalecké závěry za zcela správné, odkázal na potřebu posudek doplnit, ať již v písemné podobě či výslechem znalkyně. Důvodem tohoto postupu byla skutečnost, že mezi účastníky nebyla shoda o tom, zda výše restitučního nároku žalobkyně je taková, aby měla na vydání požadovaných pozemků nárok. V mezidobí však došlo na straně žalované k posunu, došlo k přecenění restitučního nároku žalobkyně, což se promítlo do jeho evidence. Z aktuálního výpisu z evidence restitučního nároku žalobkyně je zřejmé, že jeho zůstatek činí 397 320,77 Kč. Z vyjádření zástupce žalobkyně při jednání dne 20. 8. 2021 současně vyplynulo, že žalobkyni bylo u [název soudu] vyhověno v žalobě, kde hodnota náhradních pozemků představovala částku 155 681,70 Kč, u [název soudu] potom částku 57 130,75 Kč. Jednalo se o prozatím nepravomocná rozhodnutí, nicméně i v případě, že by do okamžiku rozhodování zdejšího soudu došla obě rozhodnutí v uvedené podobě do právní moci, činila by uspokojená část nároku žalobkyně částku 212 812,50 Kč. Vzhledem k tomu, že cena požadovaných pozemků, jak bude zmíněno níže, činí v součtu 67 541,64 Kč, vycházel soud z toho, že restituční nárok žalobkyně nemůže být přeplněn. Z uvedeného důvodu proto považoval za nadbytečné doplňovat dokazování odvolacím soudem zmíněným směrem. Vzhledem k tomu, že výše restitučního nároku žalobkyně je mezi účastníky v zásadě (až na drobnou částku, která není pro rozhodnutí významná) nesporná, bylo zřejmé, že žalobkyni lze při splnění dalších podmínek vyhovět. 6. Jak je uvedeno shora, odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně v tom, že nic nebrání vydání pozemků parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] u [anonymizováno] a pozemků parcelní číslo [rok], [rok] a [číslo] v [katastrální uzemí] Okresní soud se tedy při novém projednání věci blíže touto otázkou nezabýval, řešil pouze cenu. V případě pozemků v [katastrální uzemí] u [anonymizováno] vyšel bez dalšího ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] který dospěl k závěru, že pozemek [adresa] má hodnotu 1 635,64 Kč a pozemek [číslo] hodnotu 1 645 Kč. Posudek byl vypracován na základě zadání žalované, která ho k důkazu předložila, žalobkyně proti němu žádné námitky nevznesla a soud rovněž neměl důvod o jeho závěrech pochybovat. Uzavřel tedy, že celková hodnota pozemků v uvedeném katastrálním území činí 3 280,64 Kč. 7. Pokud jde o ocenění pozemku v [katastrální uzemí], vycházel soud původně ze znaleckého posudku znalce [příjmení], který s odkazem na vyhlášku č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. ocenil pozemky cenou 70 Kč m². [anonymizováno] přitom dle § 14 odst. 1 citované vyhlášky, který stanoví cenu 1 m² pozemku určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady nebo vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří částkou 70 Kč v dalších (jiných než ve vyhlášce shora vyjmenovaných) městech, v nichž působí městský národní výbor. Žalobkyně předložila revizní znalecký posudek znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] [číslo] která na rozdíl od znalce [příjmení] vyšla z toho, že dle seznamu obcí k datu ocenění nepůsobil v obci [obec] městský národní výbor, základní cena podle § 14 odst. 1 vyhlášky za 1 m² tedy činí 20 Kč. Odkázala na stanovisko Komory soudních znalců [příjmení], které bylo podáno v souvislosti s oceňováním pozemků v jiném restitučním sporu. V něm je podrobně popsána metodika zatřídění obcí a měst do jednotlivých cenových kategorií dle § 14 odst. 1 vyhlášky. Ve stanovisku Komory soudních znalců [příjmení] je nejprve vyložen způsob, jakým docházelo k začleňování jednotlivých obcí do tzv. vyšší cenové skupiny. Vysvětluje, že kategorizaci městských národních výborů přinesla jedna z pozdějších novelizací socialistického zákona č. 69/1