9 C 198/2021-15 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení z titulu nezaplacených dodávek elektřiny, které žalobkyně dodávala žalovanému do odběrného místa, dodávky následně vyfakturovala, avšak žalovaný vyfakturované částky neuhradil. Soud ohledně skutkového stavu zjistil, že mezi účastníky byla dne 27. 4. 2019 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí [číslo] na jejímž základě žalobkyně dodávala žalovanému do odběrného místa ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu elektřinu a žalovaný se zavázal za tyto dodávky elektřiny řádně a včas žalobkyni zaplatit. Žalobkyně dodávala elektřinu mimo jiné v období od 11. 12. 2019 do 18. 6. 2020, kterou vyfakturovala ve výši 5 765 Kč fakturou [číslo] dne 30. 6. 2020, splatnou dne 14. 7. 2020 a dále v období od 30. 5. 2019 do 10. 12. 2019, kterou vyfakturovala ve výši 2 262 Kč fakturou [číslo] dne 16. 12. 2019, splatnou dne 30. 12. 2019. Žalovaný však ke dni podání žaloby, ani v průběhu soudního řízení žalovanou částku neuhradil, ačkoliv ho o zaplacení žalobkyně vyzývala ještě před podáním žaloby ve věci samé. Tvrzené skutečnosti žalobkyně prokázala a doložila již výše citovanou smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 27. 4. 2019 a výše specifikovanými fakturami za dodávky elektřiny. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání a dne 24. 9. 2021 vyhlásil v předmětné věci rozsudek, jímž bylo žalobě vyhověno. Soud při svém rozhodování vycházel z listin předložených žalobkyní, které potvrzovaly její skutková tvrzení o existenci smluvního vztahu, který byl založen smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí ze dne 27. 4. 2019. Z obsahu smlouvy pak vyplývá číslo místa spotřeby [číslo] které se také objevuje na následných fakturách, jimiž žalobkyně vyfakturovala dodávky elektřiny do místa spotřeby za rozhodné období výše uvedené. Tvrzením žalobkyně, které nebylo žalovaným rozporováno, má pak soud prokázáno, že žalovaný dlužnou částku ke dni podání žaloby, ani v průběhu soudního řízení dosud neuhradil. Po právní stránce nahlížel soud na daný případ tak, že v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byl uzavřen smluvní vztah v souladu se zákonem č. 458/2000 Sb. v platném znění, tj. energetický zákon a dle příslušných prováděcích předpisů k energetickému zákonu. Dle ust. § 50 odst. 2 energetického zákona, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Na základě tohoto smluvního vztahu vznikla žalobkyni povinnost dodávat žalovanému do místa spotřeby elektřinu, což žalobkyně plnila a žalovanému vznikla povinnost za odběr této elektřiny platit mezi účastníky sjednané ceny, což neplnil řádně a včas a nezaplatil částku vyfakturovanou žalobkyní v předmětné faktuře, a proto mu byla tato povinnost uložena soudním rozhodnutím, včetně povinnosti zaplatit i příslušenství pohledávky, které je představováno zákonným úrokem z prodlení, přičemž počátek prodlení je správně odvozen od data následujícího po splatnosti jednotlivých faktur, který žalobkyně požaduje v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, dále náklady za právní zastoupení advokátem účtované v souladu s vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění dle ust. § 14b) za 3 úkony po 200 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč a dále 21 % DPH. V součtu tedy náklady řízení ve výši 1 489 Kč a právě tuto částku uložil soud žalovanému žalobkyni na nákladech řízení nahradit. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.