9 C 265/2021-14 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení z titulu nezaplacených dodávek elektřiny za období od 25. 2. 2020 do 22. 6. 2020, které žalobkyně dodávala žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 25. 9. 2019. [příjmení] následně vyfakturovala, avšak žalovaný vyfakturované částky neuhradil řádně a včas. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podané žalobě, a proto soud zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neměl žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud ohledně skutkového stavu zjistil, že mezi účastníky byla dne 25. 9. 2019 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na jejímž základě žalobkyně dodávala žalovanému do odběrného místa [obec a číslo], okres [okres], ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu elektřinu a žalovaný se zavázal za tyto dodávky elektřiny řádně a včas žalobkyni zaplatit. Žalobkyně dodávala elektřinu mimo jiné v období od 25. 2. 2020 do 22. 6. 2020, kterou vyfakturovala částkou 3 464 Kč fakturou [číslo] dne 8. 12. 2020, splatnou dne 22. 12. 2020. Žalovaný na tuto fakturu neuhradil ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku žalobkyně. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z listin předložených žalobkyní, které potvrzovaly její skutková tvrzení o existenci smluvního vztahu, který byl založen smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí ze dne 25. 9. 2019. Z obsahu smlouvy pak vyplývá místo spotřeby [obec a číslo], okres [okres], které se také objevuje na následných fakturách, jimiž žalobkyně vyfakturovala dodávky elektřiny do místa spotřeby za rozhodné období. Tvrzením žalobkyně, které nebylo žalovaným rozporováno, má pak soud prokázáno, že žalovaný dlužnou částku ke dni podání žaloby, ani v průběhu soudního řízení dosud neuhradil. 5. Právně byla věc posouzena podle § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 458/2000 Sb., dle kterého je zákazník povinen uhradit dodavateli dodávku elektřiny, a dále dle § 50 odst. 1 výše uvedeného zákona, podle kterého se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Na základě uvedeného smluvního vztahu vznikla žalobkyni povinnost dodávat žalovanému do místa spotřeby elektřinu, což žalobkyně plnila a žalovanému oproti tomu vznikla povinnost za odběr elektřiny zaplatit mezi účastníky sjednané ceny, což neplnil řádně a včas a nezaplatil částku vyfakturovanou žalobkyní v předmětné faktuře. S ohledem na to mu byla tato povinnost uložena soudním rozhodnutím, včetně povinnosti zaplatit i příslušenství pohledávky, které je představováno zákonným úrokem z prodlení, který žalobkyně požaduje v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, dále náklady za právní zastoupení advokátem účtované v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění dle § 14b) za 3 úkony po 200 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč a dále 21 % DPH. V součtu tedy náklady řízení ve výši 1 489 Kč a právě tuto částku uložil soud žalovanému žalobkyni na nákladech řízení nahradit. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 7. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě, neboť proti němu není přípustné odvolání (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).