10 C 185/2022-31 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 1 510 Kč, neboť žalovaná se při jízdě na lince hromadné dopravy provozované žalobkyní dne [datum] nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, jízdné a přirážku k jízdnému dle výzvy kontrolora neuhradila. Žalovaná částka nebyla žalovanou uhrazena ani na základě předžalobní výzvy. Žalovaná k žalobě uvedla, že si není vědoma toho, že by v rozhodné době pobývala v [obec], kam se za prací přestěhovala až později. Z účasti na jednání soudu dne [datum] se obě účastnice řádně omluvily. Soud tedy podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Uvedená domněnka žalované je vyvrácena listinnými důkazy předloženými žalobkyní. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole žalobkyně vyplývá, že dne [datum] v 14:53 hodin se žalovaná přepravovala autobusovou linkou žalobkyně [číslo] bez platného či řádně označeného jízdního dokladu. Výše jízdného 10 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá z přepravních podmínek žalobkyně. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek. Zápis o přepravní kontrole obsahuje podpis žalované a číslo dokladu totožnosti [číslo], které je totožné s číslem občanského průkazu žalované platného od [datum] do [datum]. Z toho je zřejmé, že zápis o přepravní kontrole podepsala právě žalovaná, která v řízení tuto skutečnost žádným věrohodným způsobem nezpochybnila. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě osob a dále podle § 18a odst. 1, 2 písm. c) a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, kdy osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen pověřená osoba) je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobními údaji. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přirážka nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro drážní a silniční dopravu nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Protože žalobkyně provedenými listinnými důkazy prokázala, že žalovaná se při jízdě konané prostředkem hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně ani nezaplatila jízdné a přirážku k jízdnému, soud žalobě zcela vyhověl. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, žaloba, replika k vyjádření žalované), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno dle § 157 odst. 4 o. s. ř.