10 C 266/2022-11 — Okresní soud v Táboře

Manžel se domáhal rozvodu manželství s manželkou. Uváděl, že manželství bylo uzavřeno v roce [rok] a narodila se z něj již zletilá dcera [jméno]. Manželství bylo spokojené do doby před třemi až pěti lety. Od té doby se začaly projevovat rozdílné názory účastníků na vedení domácnosti, výchovu dětí a trávení volného času a rozdílné povahy účastníků. Vzájemné neshody nabývaly na intenzitě a dne [datum] opustil manžel společnou domácnost. V současné době manželství neplní žádnou ze svých společenských funkcí a manžel na jeho zachování nemá naprosto žádný zájem. Manželka s rozvodem nesouhlasila. Podanou žalobu považovala za překvapivou s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky byl původně plánován termín společného setkání za účasti právních zástupců. Manželka doufala, že toto setkání může situaci mezi účastníky změnit. Namísto termínu setkání však obdržela prostřednictvím soudu podanou žalobu. Dále podrobně vylíčila průběh manželského soužití účastníků, které bylo z jejího pohledu víceméně bezproblémové až do roku [rok], kdy došlo po selhání organismu manžela k jeho hospitalizaci. Po propuštění z nemocnice začal žít zdravěji a více sportovat, což manželka vítala. Od počátku roku [rok] pak pobýval častěji sám mimo domov a v březnu tohoto roku zjistila, že navázal mimomanželský vztah, který již zřejmě trval delší dobu. Manželka potvrdila, že dne [datum] se manžel odstěhoval ze společné domácnosti za účelem získání prostoru pro rozhodnutí o dalším trvání manželství či jeho ukončení. Manželka tento postup akceptovala, přestože to pro ni bylo velmi zatěžující a obtížné. Koncem srpna si však manžel odnesl ze společné domácnosti veškeré své osobní věci a manželce sdělil, že se k ní již nevrátí. Jeho přístupem k řešení celé záležitosti, kdy se ani nepokusil učinit cokoliv, co by manželství mohlo zachránit, se manželka cítí být zklamána a poškozena. Z tohoto důvodu s rozvodem vnitřně nesouhlasí, byť si je vědoma toho, že není dán žádný zákonný důvod pro to, aby manželství nemohlo být rozvedeno. Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že manželství uzavřeli dne [datum] před [stát. instituce]. Z tvrzení účastníků vyplývá, že jejich jediná společná dcera [jméno] je již zletilá. V průběhu jednání soudu manžel opakovaně uvedl, že za žádných okolností nemá zájem na dalším trvání manželství. [příjmení] rozvratu manželství byla mezi účastníky učiněna nespornou a je jí navázání mimomanželského vztahu manželem. Po takto provedeném důkazním řízení považoval soud skutkový stav za dostatečně prokázaný. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) může být manželství rozvedeno, pokud je soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Současně manželství nesmí být rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem osob uvedených v § 755 odst. 2 o.z. Podle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství a jeho příčiny, pokud není dále stanoveno jinak. V projednávané věci byla zjištěna krize manželství účastníků, kterou ve svých podáních potvrdili oba manželé. Rozdíl spočíval v tom, že manželka krizi považovala za překonatelnou, zatímco manžel nikoliv a trval na podané žalobě. K tomu soud uvádí, že manželství je ve smyslu § 655 a 656 o.z. svazkem založeným na dobrovolnosti. V § 755 odst. 2 o.z. sice uvádí situace, za kterých nelze manželství rozvést, jedná se však o zvláštní případy, kdy by rozvodem vznikla buď zvlášť závažná újma tomu z manželů, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel nebo by rozvod byl v rozporu se zájmy společného nezletilého dítěte. Vznik ani jedné z popsaných situací nebyl v tomto řízení tvrzen, a tudíž nemohl být ani předmětem dokazování. V dané procesní situaci neexistuje žádný zákonný důvod, pro který by manžel mohl být nucen setrvat v manželství, v němž dále setrvat nechce. Toto své stanovisko přitom manžel v řízení deklaroval opakovaně; nejprve v podané žalobě a následně na něm setrval i v průběhu jednání soudu, kde se k dotazům soudu vyjadřoval k možnosti dalšího trvání manželství jednoznačně negativně. Existence rozvratu manželství vyplývá shodně z tvrzení manžela uvedených v žalobě, ale i z tvrzení manželky uvedených ve vyjádření k žalobě, v němž je podrobně popsán průběh celé situace, kdy manžel po navázání mimomanželského vztahu nejprve opustil společnou domácnost za účelem získání časového prostoru pro přijetí definitivního rozhodnutí, které učinil na konci srpna t.r. a v říjnu přistoupil k podání žaloby na rozvod manželství. Tuto situaci lze hodnotit jako rozvrat manželství účastníků, který je ke dni rozhodování soudu vzhledem k jednoznačnému stanovisku manžela nevratný. Je přitom nutno zdůraznit, že toto stanovisko manžela nelze hodnotit jako nahodilé či nepromyšlené. Z vyjádření manželky vyplývá, že bylo přijato po déletrvajícím procesu zahrnujícím opuštění společné domácnosti„ na zkoušku“ a po důkladném zvážení situace. Příčinou rozvratu manželství bylo na základě shodného tvrzení účastníků shledáno navázání mimomanželského vztahu manželem. Podmínky pro rozvod manželství účastníků tedy byly splněny. Proto soud toto manželství bez dalšího rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s. tak, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Podle zmíněného ustanovení účastníkům právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku nenáleží, pokud se jedná o řízení ve statusových věcech manželských a partnerských.