10 C 298/2021-25 — Okresní soud v Táboře

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 27 500 Kč s příslušenstvím a náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu nezaplaceného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa], [anonymizována dvě slova], [obec], kdy nájemní vztah skončil k [datum]. Žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše dne [datum] a zavázala se jej zaplatit do [datum]. Dlužné částky neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. Protože v dané věci bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce se k výzvě soudu vyjádřil svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. S ohledem na tyto skutečnosti soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Soud má z listinných důkazů, a to z dohody o skončení nájmu včetně uznání dluhu ze dne [datum], z informací z katastru nemovitostí, z nájemní smlouvy ze dne [datum] a předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu bytu [číslo] v domě [adresa], [anonymizována dvě slova], [obec]. Za období od října do prosince 2020 nezaplatila žalovaná na platbách souvisejících s užíváním bytu částku 27 500 Kč. V dohodě o skončení nájmu uznala žalovaná svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá a dále podle § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Žalovaná v dané věci písemně svůj dluh uznala co do důvodu i výše, dlužnou částku však žalobci řádně a včas neuhradila. Protože žalovaná dosud nesplnila, k čemu se v uznání dluhu výslovně zavázala, uložil jí soud tuto povinnost rozsudkem. Důvodný je i žalobcem uplatněný nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Výše úroku je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 522,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 375 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 500 Kč sestávající z částky 2 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 560 Kč ve výši 1 587,60 Kč.