11 C 209/2022-15 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení televizního poplatku podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, a to za měsíce červenec až prosinec 2019, tj. za 6 měsíců, přičemž poplatek za jednotlivé měsíce činí částku 135 Kč. Podle § 115 zákona č. 99/1963 Sb., občanský zákoník (dále jen o.s.ř.) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná proti tomuto postupu neměla námitek. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a [datum] se přihlásila jako poplatník televizního poplatku. Za období od července do prosince 2019 televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně neuhradila a dluží tak žalobkyni částku v celkové výši 810 Kč. Ze specifikace výpočtu zákonného úroku z prodlení je zřejmé, že žalobkyně kapitalizovala úroky z prodlení z jednotlivých dlužných částek ke dni podání žaloby. Dne [datum] byla žalované zaslána předžalobní upomínka, na kterou však nereagovala. Náklady vzniklé v souvislosti se zasláním této upomínky činí 63 Kč. Soud věc právně posoudil podle ust. § 3 odst. 4, § 7 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, když výše poplatku vychází z ust. § 6 tohoto zákona. Protože žalovaná dosud žalobkyni nezaplatila televizní poplatky za shora uvedené období a nesplnila tak svoji zákonnou poplatkovou povinnost, uložil soud žalované splnění této povinnosti tímto rozsudkem, a to včetně požadovaných úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni [datum], které žalobkyně požaduje řádně podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaná je v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Současně byla žalobkyni přiznána částka 63 Kč představující hotové výdaje spojené s vyhotovením a odesláním písemné upomínky. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Při posuzování účelnosti vycházel soud z nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3344/12 ze dne [datum], který shrnul dosavadní praxi v nálezech Ústavního soudu ve vztahu k nákladům řízení [anonymizováno] ve sporech o zaplacení televizního poplatku. Ústavní soud uvedl, že činnost žalobkyně je specifická v tom, že je v převážné míře financována právě z televizních poplatků (jejich výnos pokrývá cca 90 % nákladového rozpočtu žalobkyně). Agendu televizních poplatků žalobkyně sama spravuje a je jistě správné, aby si žalobkyně vzhledem k těmto příjmům z televizních poplatků správu spojenou s výběrem poplatků zabezpečovala sama. Pokud pak předává následně zpracovanou agendu k vymáhání advokátní kanceláři, vytrácí se racionální smysl právního zastoupení advokátem, neboť nelze očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, kterými by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Žádnou výjimku, která by si vyžadovala speciální zastoupení advokátem, v tomto sporu soud neshledal, jedná se o běžnou typovou žalobu na zaplacení nezaplacených televizních poplatků za výše uvedené období. Vzhledem k tomu, že se dle názoru soudu nejedná o účelné uplatnění nebo bránění práva, byla žalobkyni přiznána náhrada pouze za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.