13 C 180/2021-49 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 9 191 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že její nárok vznikl z důvodu neoprávněného odběru plynu za strany žalovaného. Žalovaný odebíral plyn v období od 13. 10. 2020 do 8. 2. 2021 na adrese [adresa žalovaného], přičemž tak činil bez právního důvodu, kdy smluvní vztah mezi žalovaným a obchodníkem s plynem ([anonymizováno] [právnická osoba]) skončil k [datum]. Žalovaná částka se skládá z náhrady škody za neoprávněný odběr plynu a nákladů spojených se zjištěním a ukončením neoprávněného odběru, po připočtení DPH činí celkem 9 191 Kč. Dluh žalovaný uznal co do důvodu i výše dne 17. 3. 2021 O zaplacení dlužné částky byl upomínán výzvou ze dne 10. 5. 2021. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný dne 17. 3. 2021 uznal co do důvodu i výše pohledávku žalobkyně, představující náhradu škody v souvislosti s neoprávněným odběrem zemního plynu na adrese [adresa žalovaného], která včetně DPH činila částku 9 191 Kč. Tuto částku se dle dohody uzavřené účastníky zavázal žalovaný uhradit do termínu splatnosti stanoveném na faktuře, kterou žalobkyně vystaví. Dle faktury [číslo] ze dne [datum] byla splatnost žalované částky určena do 9. 4. 2021. Žalovaná částky 9 191 Kč však nebyla uhrazena ani na základě předžalobní výzvy ze dne 10. 5. 2021. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá, a dále podle ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, žalovaný v dané věci písemně svůj dluh uznal co do důvodu i výše, dlužnou částku žalobkyni řádně a včas neuhradil. Protože žalovaný dosud nesplnil, k čemu se v uznání dluhu výslovně zavázal, uložil mu soud povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 9 191 Kč s příslušenstvím, kdy důvodným je i žalobkyní uplatněný nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Výše úroku je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Odůvodnění rozhodnutí vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.