13 C 192/2021-51 — Okresní soud v Táboře

Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozhodnutí se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z jeho prohlášení o uznání dluhu ze dne [datum]. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 6. 9. 2021. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, žalovanému byly žaloba a výzva na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Soud má z listinných důkazů, a to z dohody o uznání dluhu ze dne [datum], zprávy o stavu věci ze dne [datum], faktury ze dne [datum] č. [anonymizováno] a předžalobní výzvy ze dne 6. 9. 2021 za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému právní služby, které žalovanému účtoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovaný zálohové faktury nehradil, dne 15. 2. 2021 uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše a zavázal se dluh zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč počínaje od 1. 3. 2021. Žalovaný neuhradil ani jedinou splátku, dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá, a dále podle ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaný v dané věci písemně svůj dluh uznal co do důvodu i výše, dlužnou částku žalobci řádně a včas neuhradil. Protože žalovaný dosud nesplnil, k čemu se v uznání dluhu výslovně zavázal, uložil mu soud povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 29 441 Kč s příslušenstvím, kdy důvodným je i žalobkyní uplatněný nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Výše úroku je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 073 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 473 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.