2 C 119/2020-196 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále jen,,SJM“), které zaniklo ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, tj. ke dni [datum], o čemž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Předmětem vypořádání SJM účastníci učinili v několika písemných vyjádřeních movité věci, a to osobní auto Škoda Octavia [registrační značka], obytnou maringotku, držák na kola, myčku a mrazák, lednici, skříň, televizi č. 1. Samsung černou s plochou obrazovkou, televizi č. 2 Samsung černou s plochou obrazovkou a stůl se 4 ks židlí. Dále žalobkyně uvedla, že za trvání manželství byl zaplacen výlučný úvěr žalovaného u [právnická osoba] původně na 288 532 Kč a žádala uhradit polovinu těchto finančních prostředků, neboť úvěr měl být zaplacen z prostředků SJM. Dále žalobkyně uvedla, že si vzala dne 8. 9. 2016 úvěr u [právnická osoba], přičemž se jednalo o společný úvěr účastníků. Část tohoto úvěru ve výši 287 390 Kč použila se souhlasem žalovaného dcera žalobkyně a tato si tuto část úvěru také samostatně splácí a zbývající část úvěru použili manželé na úhradu různých potřeb, přičemž ke dni rozvodu činil zůstatek tohoto zbytku úvěru, který měl připadnout na manžele, částku 203 220,98 Kč a vzhledem k tomu, že uvedený úvěr žalobkyně doplatila po rozvodu manželství ze svých prostředků, žádala nechť jí žalovaný uhradí polovinu této zaplacené částky, tj. 101 610,48 Kč. Dále žalobkyně požadovala, nechť je jí přikázán závazek SJM vůči [jméno] [příjmení], a to půjčka ve výši 30 000 Kč na mrazák a myčku, které jsou činěny předmětem vypořádání jako věci movité s tím, že tato půjčka měla proběhnout v létě 2018 a žalovaný byl o tom informován. Žalovaný dále tvrdil, že existuje závazek SJM vůči [jméno] [příjmení] ve výši 250 000 Kč, neboť si vzal od [jméno] [příjmení], své matky, půjčku na zaplacení úvěru u [právnická osoba] uváděného také coby předmět vypořádání s tím, že mu matka tyto finanční prostředky půjčila a on je použil na úhradu právě svého dluhu u [právnická osoba]. Uvedl, že na splacení této půjčky použil 148 633,36 Kč a polovinu z toho žádal zaplatit po žalobkyni. Dále žádal žalovaný po žalobkyni úhradu poloviny nájemného, které hradil za dobu manželství v bytě, kde bydleli společně. V průběhu řízení pak uvedl, že na tomto nároku na úhradu nájemného netrvá. 2. Při jednání dne [datum] dále předložil žalovaný smlouvu o úvěru, kterou měla uzavřít žalobkyně s [právnická osoba] dne 20. 10. 2014. Ze strany žalovaného se jednalo o první zmínku o takovém úvěru v rámci uvedeného řízení a o takovém úvěru žalovaný v rámci tzv. koncentrační lhůty nic netvrdil, ani k němu nenavrhl žádný důkaz, ač byla žaloba žalobkyní podána dne [datum], žalovanému byla doručena dne 17.7.2020 a tzv. koncentrační lhůta plynula do 22. 7. 2021 Okresní soud měl tedy za to, že nebylo možno při absenci jakéhokoli tvrzení takový důkaz provádět, ani k němu přihlížet a v rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] k němu proto nepřihlížel. Žalovaný z toho důvodu podal proti rozsudku odvolání, v němž navíc kromě úvěru č. [bankovní účet] z [datum] ještě nově zmínil úvěr č. [bankovní účet] z [datum]. Na základě tohoto odvolání krajský soud usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum], rozsudek okresního soudu z [datum] zrušil, vrátil mu věc k dalšímu projednání a zavázal jej, že musí do vypořádání zahrnout i tyto dva nově zjištěné úvěry žalobkyně, resp. finanční prostředky na ně vynaložené ze SJM. K ostatním položkám a způsobu vypořádání pak neměl krajský soud žádných námitek. Soud provedl další důkazy ve vztahu k těmto nově zjištěným úvěrům a zahrnul je do nového rozhodnutí ve věci, přičemž ve vztahu k ostatním projednaným položkám neshledal důvod ke změně původního rozhodnutí, a proto i odůvodnění ve vztahu k původnímu předmětu vypořádání SJM je totožné. 3. S ohledem na rozsah předmětu vypořádání SJM budou dále veškerá skutková zjištění a právní hodnocení činěna pro přehlednost postupně vždy ve vztahu k určitému okruhu věcí a závazků účastníků tak, jak jsou uvedeny v jednotlivých výrocích tohoto rozsudku. 4. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], bylo prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a skončilo právní moci rozsudku o rozvodu manželství, tj. ke dni [datum], přičemž k tomuto datu zaniklo i SJM účastníků. Vzhledem k tomu, že k zániku SJM došlo dne [datum], použije se na vypořádání SJM úprava uvedená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále jen,,o. z.“), když ve smyslu § 3028 odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů, tedy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen,,obč. zák.“). Z toho důvodu se otázka toho, co tvoří součást SJM účastníků, řídí předpisem účinným v době nabytí té které hodnoty do SJM či vzniku závazku. 5. Podle § 740 o. z., nedohodnou-li se manželé o vypořádání (SJM), může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. 6. Podle § 742 odst. 1 o. z., nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak, nebo neuplatní-li ust. § 741 o. z., použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. 7. Pro majetek nabytý a závazky vzniklé do 31. 12. 2013 je rozhodující úprava původního občanského zákoníku, tedy § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák., což se podle data pořízení, jak uvedeno účastníky v průběhu řízení, týká pouze obytné maringotky pořízené v průběhu roku 2013. 8. Pro majetek nabytý či závazky vzniklé po 1. 1. 2014 nutno použít ust. § 709 odst. 1 o. z., podle něhož je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhrady nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. 9. Podle § 709 odst. 2 o. z., je součástí společného jmění i zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. 10. Podle § 710 o. z., jsou součástí společného jmění dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. 11. Podle § 711 odst. 2 o. z. se částky výdělku, platů, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné výdělečné činnosti stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat. 12. Co se týče movitých věcí, které činili účastníci předmětem vypořádání SJM, z nichž část je uvedena ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, účastníci učinili nesporným, že součástí vypořádávaného SJM je osobní auto Škoda Octavia [registrační značka], u něhož učinili nespornou i hodnotu pro účely vypořádání ve výši 200 000 Kč s tím, že se shodli i na tom, že by tato věc měla být přikázána do výlučného vlastnictví žalobce. Co se týče obytné maringotky, zde se shodli na tom, že náleží do SJM, nicméně původně nebyli schopni se shodnout na ceně pro účely vypořádání. Důkazní návrh znaleckým posudkem k ceně movitých věcí žádný z účastníků nenavrhl. Žalobkyně původně tvrdila, že cena obytné maringotky by měla být 80 000 Kč, resp. při jednání byla žalobkyně ochotna ustoupit na částku 40 000 Kč, kterou původně jako cenu obytné maringotky uvedl žalovaný. Při jednání žalovaný soudu sdělil, že vzhledem k běhu času má za to, že cena této maringotky je 20 000 Kč a žalobkyně uvedla, že přistupuje na částku 20 000 Kč, čímž tedy byla nesporně určena cena této obytné maringotky, resp. soud vycházel ze shodného tvrzení účastníků, kdy posledním vyjádřením o ceně,