2 C 45/2021-100 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení toho, že je výlučnou vlastnicí části pozemku parc. [číslo] o velikosti 387 m2 vymezeného zaměřením užívané části PKN [číslo] ze [datum], přičemž pozemek parc. [číslo] je zapsán na [list vlastnictví] pro [územní celek], katastrální území [část obce]. Žalobkyně uvedla, že byla mimo jiné vlastnicí pozemku parc. [číslo] o výměře 2320 m2 v obci [obec], katastrální území [část obce] zapsaném na [list vlastnictví]. Pozemek darovala s právními účinky vkladu práva ke dni [datum] svému synovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalované jsou evidovány v katastru nemovitostí jako vlastnice pozemku parc. [číslo] o výměře 2 209 m2 zapsaného na [list vlastnictví] v obci [obec], katastrální území [část obce]. Část pozemku o velikosti 386,69 m2 (dále jen„ předmětný pozemek“) užívala žalobkyně i její právní předchůdci a do dne sepisu žaloby ho užívá i její syn [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přičemž užívaná část pozemku byla zaměřena [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Pozemky nyní označené jako pozemek [číslo] a [číslo] spolu s dalšími nemovitostmi vlastnil od roku 1942 pan [jméno] [příjmení], který je nabyl do svého vlastnictví na základě odevzdací listiny č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], když nemovitosti jsou v odevzdací listině popsány jako usedlost [adresa] ve [část obce] a připsané k ní pozemky tamtéž. V 50. letech přešel postupní smlouvou ze dne [datum] na sestru pana [jméno] [příjmení] paní [jméno] [příjmení] mimo jiné pozemek parc. [číslo] který je dnes v katastru veden jako dvě samostatné parcely, a to jako pozemek [číslo] [číslo]. Žalobkyně získala spolu se svým manželem [jméno] [příjmení] pozemek [číslo] spolu s dalšími nemovitostmi do svého vlastnictví v roce 1975 na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s panem [jméno] [příjmení] formou notářského zápisu [spisová značka], přičemž smlouva byla registrována státním notářstvím v [obec] dne [datum]. [příjmení] [jméno] [příjmení] si vymínil v převáděné nemovitosti [adresa] věcné břemeno doživotního a bezplatného užívání její části a dle rozsudku Okresního soudu v Táboře č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], užívaly tuto nemovitost bez právního důvodu spolu s [jméno] [příjmení] rovněž babička žalovaných [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] a matka žalovaných [jméno] [celé jméno žalované] Uvedeným rozsudkem byla matce žalovaných uložena povinnost, aby se svými rodinnými příslušníky byt nacházející se v této nemovitosti vyklidila. Z uvedeného vyplývá, že v této době, tedy v polovině 70. let bylo stále hospodařeno na pozemku [číslo] společně a k žádné faktické změně v užívání nedošlo. Žalobkyně s manželem nabyli pozemek parc. [číslo] v domnění, že jeho hranice končí u první hranice stromu tvořících sad, a to z toho důvodu, že sad a další pozemky byly v užívání tehdejšího jednotného zemědělského družstva. Pan [anonymizována dvě slova] předal pozemek parc. [číslo] včetně předmětného pozemku žalobkyni a jejímu manželovi tak, jak tento v té době užíval, tedy k hranici sadu a za celou dobu až do jeho smrti v polovině 90. let se na tomto užívání nic nezměnilo. Žalobkyně a příslušníci její rodiny sekali na předmětném pozemku trávu, sušili zde seno, chovali na něm domácí zvířectvo a užívali předmětný pozemek pro uskladnění dřeva. Teprve v roce 2017, kdy se syn žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] rozhodl oplotit jím užívaný předmětný pozemek, zjistil z katastrálních map, že hranice pozemku [číslo] nekončí, jak se domníval on i jeho právní předchůdci včetně žalobkyně u první řady stromů v sadu, ale jinde. Syn žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] se snažil od té doby vyřešit celou věc smírně, nabídl žalovaným odkoupení pozemku, což jimi nebylo akceptováno, následně podal žalobkynin syn žalobu na určení vlastnictví k předmětnému pozemku, když řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] u Okresního soudu v Táboře a skončilo pravomocným rozhodnutím ze dne [datum] s tím, že byla žaloba zamítnuta z toho důvodu, že syn žalobkyně není aktivně legitimován ve sporu a žalobu by měla podat žalobkyně, u níž by v případě zjištění dalších předpokladů vydržení mohlo vzniknout vlastnické právo k předmětnému pozemku. Před podáním této žaloby se syn žalobkyně ještě jednou pokusil se žalovanými dohodnout smírně, tyto však smírné řešení odmítly a následně zjistil, že činí kroky k převodu uvedeného pozemku [číslo] na třetí osobu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně užívala spolu se svými rodinnými příslušníky uvedenou část pozemku nepřetržitě v dobré víře již od roku 1975, kdy se ujala se svým manželem držby sporného pozemku po svých právních předchůdcích a užívala jej nadále v hranicích vymezených první řadou stromů, přičemž všichni tehdejší zapsaní vlastníci pozemku parc. [číslo] takové užívání tolerovali a nijak mu nebránili de facto až do roku 2017, kdy si zde chtěl syn žalobkyně pozemek oplotit a požádal o převod části pozemku, naplnila žalobkyně podmínky oprávněné držby a daleko přesáhla zákonem požadovanou dobu 10 let. Naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. je u žalobkyně dán, neboť nynější stav zápisu v katastru nemovitostí je negativním zásahem do právní sféry žalobkyně. 2. Žalované k věci uvedly, že nárok žalobkyně neuznávají ani z části. Nerozporují sice, že je vlastnicí pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], [územní celek], resp. jí byla do [datum], a od uvedeného data je vlastníkem tohoto pozemku její syn [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalované dále potvrdily, že jsou v katastru nemovitostí evidovány jako rovnodílné podílové spoluvlastnice pozemku parc. [číslo] který darovaly panu [jméno] [příjmení], přičemž řízení o vkladu vlastnického práva ve prospěch [jméno] [příjmení] bylo zahájeno [datum] a dne [datum] bylo přerušeno. Žalované nerozporují, že žalobkyně nabyla pozemek parc. [číslo] do vlastnictví se svým manželem [jméno] [příjmení] v roce 1975 na základě kupní smlouvy uzavřené s prodávajícím panem [jméno] [příjmení], nicméně nemohla být v dobré víře, že spolu s pozemkem parc. [číslo] nabývá do vlastnictví i předmětný pozemek, neboť průběh hranice mezi pozemky parc. [číslo] byl přesně geodeticky vytýčen a v terénu viditelně vyznačen 4 kusy trubek. Podle tohoto vytýčení bylo vystavěno oplocení, které bylo nahrazeno živým plotem a žalobkyně si tedy musela po celou dobu být vědoma, kde pozemek parc. [číslo] končí. Není rovněž pravdou, že by žalobkyně či její rodinní příslušníci předmětný pozemek sekali, kromě ojedinělých případů, kdy jim to bylo vytčeno. Jinak celý pozemek parc. [číslo] včetně předmětného pozemku sekala babička žalovaných [jméno] [příjmení] za pomoci členů její rodiny, zejména otce žalovaných [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nevykonává držbu vlastnického práva k předmětnému pozemku, natož zákonem požadovanou dobu minimálně 10 let, a i kdyby jí vykonávala, nejednalo by se o držbu řádnou, neboť by se nezakládala na platném právním důvodu, nemohla nabýt k předmětnému pozemku vlastnického práva. 3. Podle § 80 o. s. ř. se lze žalobou domáhat určení toho, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. V tomto konkrétním případě je z vylíčení stávající situace žalobkyní i žalovaným zřejmé, že existence naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva k části pozemku parc. [číslo] je dána, neboť žalobkyně tvrdí, že uvedenou část pozemku spolu se svými rodinnými příslušníky užívá již od roku 1975, respektive od nabytí vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] žalované tvrdí opak, přičemž již darovací smlouvou pozemek [číslo] darovaly panu [jméno] [příjmení] a byly zahájeny kroky vedoucí ke vkladu vlastnického práva [jméno] [příjmení] k pozemku parc. [číslo] v katastru nemovitostí, z čehož je zřejmé, že se žalobkyni, respektive jejímu právnímu nástupci a žalovaným nepodařilo dosáhnout smírného řešení sporu a spor účastníků o vlastnické právo k této části pozemku může jednoznačně vyřešit pouze soud a případně tak vést faktický stav a zápis v katastru nemovitostí do souladu. 4. Podle § 1089 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“) lze vydržet vlastnické právo k nemovitostem za předpokladu, že poctivý držitel drží vlastnické právo po určenou dobu (§ 1089 odst. 1 o. z.) a tato doba pro věci nemovité činí 10 let (§ 1091 odst. 2 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně uvedla, že držela předmětný pozemek od nabytí vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] od roku 1975 až do převodu pozemku na svého syna v září 2009, bylo nutno zohlednit i předchozí právní úpravu vydržení, kdy podle § 134 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč.zák.“) se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li je nepřetržitě v držbě ve vztahu k nemovitosti po dobu 10 let. Podle odst. 3 citovaného ustanovení se pro počátek a trvání doby podle odst. 1 použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby. Podle § 121 odst. 1 obč. zák. je držitelem ten, kdo s vě