4 C 144/2022-17 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala, aby žalované bylo uloženo zaplatit částku 25 010 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky dne [datum] vznikl smluvní vztah uzavřením smlouvy o odběru a dodávce elektřiny. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii do odběrného místa [ulice a číslo] v Táboře a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu platit cenu určenou v platném ceníku. Žalovaná v období od 9. 10. 2020 do 29. 6. 2021 za odebranou elektřinu řádně fakturovanou částku k datu splatnosti neuhradila. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] [číslo] bylo prokázáno, že žalobkyně jako dodavatel a žalovaná jako odběratel uzavřely smlouvu o dodávce elektřiny v odběrném místě [ulice a číslo] v Táboře. Fakturou [číslo] byla žalované vyúčtována spotřeba elektrické energie za období od 9. 10. 2020 do 29. 6. 2021 v částce 25 010 Kč s datem splatnosti 27. 7. 2021. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 16. 2. 2022, žalovaná však ničeho neuhradila. Shora specifikovaná smlouva o sdružených dodávkách elektřiny je svou povahou smlouvou kupní uzavřenou dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dále byla věc posouzena podle § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterého se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje dodavatel dodávat elektřinu vymezenou výkonem, množstvím a časovým průběhem jinému účastníku trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ně dohodnutou cenu. Na základě shora uvedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Je nepochybné, že žalovaná na základě kupní smlouvy, jejímž obsahem je dodávka elektřiny ze strany žalobkyně, přistoupila na sazbu a způsob úhrady za dodávku elektřiny, přičemž vyfakturovanou cenu za dodanou elektřinu ve vyfakturovaném období k datu splatnosti neuhradila. Nadále tak dluží za spotřebovanou elektřinu v období od 9. 10. 2020 do 29. 6. 2021 částku v celkové výši 25 010 Kč. Tato částka jí proto byla uložena k úhradě, a to spolu s žalovaným úrokem z prodlení, když na úhradu úroků z prodlení má žalobkyně právo v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku a výše úroků neodporuje ani nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení náleží žalobkyni z žalované částky ode dne následujícího po splatnosti faktury do zaplacení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 900 Kč (1 úkon právní služby 300 Kč - § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 252 Kč a soudní poplatek ve výši 1 001 Kč, to je celkem 2 453 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.