4 C 162/2022-17 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 1 520 Kč s odůvodněním, že žalovaná se při přepravní kontrole jízdenky konané dne [datum] zaměstnancem žalobkyně nemohla prokázat platnou jízdenkou a odmítla zaplatit přirážku ve výši 1 500 Kč a jízdné ve výši 20 Kč. Pracovník přepravní kontroly žalobkyně sepsal na místě zápis o provedené přepravní kontrole, který žalovaná podepsala a jehož kopii převzala. Přes písemnou upomínku žalovaná dlužnou částku neuhradila. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalované výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání (když souhlas žalobkyně byl dán již v podaném návrhu) s tím, že ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná neměla žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo prokázáno, že dne [datum] v 13:52 hod. byla žalovaná kontrolována na lince tramvaje č. 2 městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a nemohla se prokázat platným jízdním dokladem. Bylo jí proto účtováno jízdné ve výši 20 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč za takto uskutečněnou jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 8. 11. 2021, avšak do současnosti na svůj dluh ničeho nezaplatila. Při posouzení věci vycházel soud z ust. § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, z ust. § 7 odst. 6 ve spojení s § 15 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a konečně z přepravních podmínek žalobkyně. Podle ust. § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/94 Sb., o dráhách je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Dle odst. 6 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesahovat částku 1 500 Kč. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky plně v souladu s výše citovanými ustanoveními, když z úřední činnosti je soudu známa existence přepravních podmínek žalobkyně upravujících výši přirážky a dále skutečnost, že uvedená linka tramvaje č. 2 je linka drážní, na jejíž provoz se tedy vztahuje shora citované ustanovení zákona o dráhách. Protože žalovaná žalobkyni dosud nezaplatila dlužnou částku podle výše uvedeného, uložil jí soud tuto povinnost tímto rozsudkem. Současně přiznal žalobkyni i nárok na zákonné úroky z prodlení jdoucí ode dne splatnosti dlužné částky do zaplacení, neboť nárok žalobkyně je v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 100 Kč za každý ze dvou učiněných úkonů žalobkyně.