4 C 191/2022-13 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dohodu o narovnání, v níž se žalovaný zavázal uhradit ve smlouvě specifikovanou částku ve stanovených splátkách s tím, že v případě prodlení s úhradou byť jen jediné splátky se stane splatným celý dluh. Žalovaný se dostal do prodlení, čímž mu vznikla povinnost uhradit dosud nesplacenou část dluhu ve výši 8 223 Kč. Na předžalobní výzvu žalobkyně však nereagoval. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Z dohody o narovnání ze dne [datum] má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dohodu, dle níž činí nesporným, že žalobkyně má za žalovaným pohledávku v celkové výši 11 223 Kč. Tento dluh žalovaný uznal co do důvodu a výše. Uvedenou částku se pak žalovaný zavázal splácet po 1 000 Kč měsíčně počínaje dnem [datum], a to vždy k 19. dni v měsíci. Poslední splátka ve výši 1 223 Kč byla splatná dne [datum]. Dále se účastníci dohodli, že v případě prodlení s úhradou byť jen jediné splátky se stane celý dluh okamžitě splatným. Z tvrzení žalobkyně pak vyplývá, že žalovaný uhradil pouze splátky v celkové výši 3 000 Kč. K zaplacení zbývající částky ve výši 8 223 Kč byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 15. 6. 2022. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 1903 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého lze dosavadní závazek nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Dále soud věc posoudil podle § 2053 téhož zákona, podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný svůj dluh uznal. Zůstal však v průběhu řízení zcela nečinný, neprokázal, že by žalobkyní požadovanou částku uhradil. Z tohoto důvodu považuje soud žalobu za důvodnou a bylo jí tedy vyhověno. Současně soud přiznal žalobkyni právo na úhradu příslušenství v podobě úroku z prodlení s odkazem na § 1970 občanského zákoníku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH. Celkem náklady řízení představují částku 1 489 Kč. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř.