4 C 2/2022-24 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení z titulu nezaplacených dodávek elektřiny, které žalobkyně dodávala žalované do odběrného místa, dodávky následně vyfakturovala, avšak žalovaná vyfakturované částky neuhradila. Soud ohledně skutkového stavu zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí [číslo] na jejímž základě žalobkyně dodávala žalované do odběrného místa ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu elektřinu a žalovaná se zavázala za tyto dodávky elektřiny řádně a včas žalobkyni zaplatit. Žalobkyně dodávala elektřinu mimo jiné i v období od 25. 6. 2020 do 5. 10. 2020, kterou vyfakturovala ve výši 5 907 Kč fakturou [číslo] dne [datum], splatnou dne [datum]. Žalovaná však ke dni podání žaloby, ani v průběhu soudního řízení žalovanou částku neuhradila, ačkoliv byla o zaplacení upomínána. Tvrzené skutečnosti žalobkyně prokázala a doložila již výše specifikovanou smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] a fakturou [číslo]. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání a žalobě zcela vyhověl. Soud při svém rozhodování vycházel z listin předložených žalobkyní, které potvrzovaly její skutková tvrzení o existenci smluvního vztahu, který byl založen smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí ze dne [datum]. Z obsahu smlouvy pak vyplývá místo spotřeby, které odpovídá údajům uvedeným na následné faktuře za dodávky elektřiny v rozhodném období. Tvrzením žalobkyně, které nebylo žalovaným rozporováno, má pak soud prokázáno, že žalovaná dlužnou částku ke dni podání žaloby, ani v průběhu soudního řízení dosud neuhradila. Po právní stránce nahlížel soud na daný případ tak, že v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byl uzavřen smluvní vztah v souladu se zákonem č. 458/2000 Sb. v platném znění, tj. energetický zákon a dle příslušných prováděcích předpisů k energetickému zákonu. Dle ust. § 50 odst. 2 energetického zákona, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Na základě tohoto smluvního vztahu vznikla žalobkyni povinnost dodávat žalované do místa spotřeby elektřinu, což žalobkyně plnila a žalované vznikla povinnost za odběr této elektřiny platit mezi účastníky sjednané ceny, což neplnila řádně a včas a nezaplatila částku vyfakturovanou žalobkyní v předmětné faktuře, a proto jí byla tato povinnost uložena soudním rozhodnutím, včetně povinnosti zaplatit i příslušenství pohledávky, které je představováno zákonným úrokem z prodlení, přičemž počátek prodlení je správně odvozen od data následujícího po splatnosti faktury, který žalobkyně požaduje v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, dále náklady za právní zastoupení advokátem účtované v souladu s vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění dle ust. § 14b) za 3 úkony po 200 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč a dále 21 % DPH. V součtu tedy náklady řízení ve výši 1 489 Kč a právě tuto částku uložil soud žalovanému žalobkyni na nákladech řízení nahradit. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě, neboť proti němu není přípustné odvolání (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).