4 C 212/2022-17 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím, neboť žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Žalovaný je evidován v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], č. technického průkazu [číslo]. Žalobkyně zjistila, že žalovaný neměl ve dnech 16. 2. 2019 až 31. 5. 2019 a dále ve dnech 1. 6. 2019 až 31. 10. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli vozidlo bylo provozováno. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek. Zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvku, avšak žalovaný ničeho nezaplatil. Podle § 115 zákona č. 99/1963 Sb., občanský zákoník (dále jen o.s.ř.) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný proti tomuto postupu neměl námitek. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, zejména z výzvy k úhradě příspěvku nepojištěných ze dne 12. 2. 2020 a ze dne 22. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaný jako provozovatel vozidla, [registrační značka], [VIN kód], č. technického průkazu [číslo] nesplnil povinnost stanovenou zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, když ke shora uvedenému vozidlu neměl uzavřené povinné pojištění odpovědnosti, a to ve dnech 16. 2. 2019 až 31. 5. 2019 a dále ve dnech 1. 6. 2019 až 31. 10. 2019. Žalobkyně jej proto vyzvala k úhradě příspěvku do garančního fondu za tato období v částkách 4 935 Kč a 7 191 Kč. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval, proto byl upomínán o úhradu i ve dnech 11. 6. 2020, 23. 7. 2020, 29. 7. 2020 a 15. 3. 2022, přičemž mu byly účtovány také náklady na uplatnění pohledávek po 300 Kč. Splatnost příspěvků přitom nastala ke dni 28. 3. 2020 a ke dni 6. 7. 2020. Na předžalobní výzvy ze dne 30. 3. 2022 a ze dne 10. 5. 2022 žalovaný rovněž nereagoval. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 4 odst. 1 téhož zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen osoba povinná k zaplacení příspěvku) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby v tomto případě dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. činila 47 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. je osoba povinná k zaplacení příspěvku zaplatit České kanceláři pojistitelů náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Tyto náklady dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. činní 300 Kč za každou upomínku. Podle § 1970 občanského zákoníku má věřitel právo na úroky z prodlení v případě prodlení dlužníka ve výši stanovené vládním nařízením. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud s odkazem na citovaná ustanovení návrhu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno shora. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH. Celkem náklady řízení představuje částka 2 252 Kč.