4 C 218/2022-13 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala, aby žalované bylo uloženo zaplatit částku 7 714 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky dne [datum] vznikl smluvní vztah uzavřením smlouvy o odběru a dodávce elektřiny. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii do odběrného místa [ulice a číslo] v [obec] a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu platit cenu určenou v platném ceníku. Žalovaná v období od 23. 1. 2021 do 31. 10. 2021 za odebranou elektřinu řádně fakturovanou částku k datu splatnosti neuhradila. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně jako dodavatel a žalovaná jako odběratel uzavřely smlouvu o dodávce elektřiny v odběrném místě [ulice a číslo] v [obec]. Fakturou [číslo] byla žalované vyúčtována spotřeba elektrické energie za období od 23. 1. 2021 do 31. 10. 2021 v částce 7 714 Kč s datem splatnosti 29. 11. 2021. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 9. 5. 2022, žalovaná však ničeho neuhradila. Shora specifikovaná smlouva o sdružených dodávkách elektřiny je svou povahou smlouvou kupní uzavřenou dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dále byla věc posouzena podle § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterého se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje dodavatel dodávat elektřinu vymezenou výkonem, množstvím a časovým průběhem jinému účastníku trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ně dohodnutou cenu. Na základě shora uvedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Je nepochybné, že žalovaná na základě kupní smlouvy, jejímž obsahem je dodávka elektřiny ze strany žalobkyně, přistoupila na sazbu a způsob úhrady za dodávku elektřiny, přičemž vyfakturovanou cenu za dodanou elektřinu ve vyfakturovaném období k datu splatnosti neuhradila. Nadále tak dluží za spotřebovanou elektřinu v období od 23. 1. 2021 do 31. 10. 2021 částku v celkové výši 7 714 Kč. Tato částka jí proto byla uložena k úhradě, a to spolu s žalovaným úrokem z prodlení, když na úhradu úroků z prodlení má žalobkyně právo v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku a výše úroků neodporuje ani nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení náleží žalobkyni z žalované částky ode dne následujícího po splatnosti faktury do zaplacení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 600 Kč (1 úkon právní služby 200 Kč - § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč, to je celkem 1 489 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.