4 C 45/2022-12 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 510 Kč s odůvodněním, že žalovaný se při kontrole jízdenek konané dne [datum] nemohl prokázat platnou jízdenkou a odmítl zaplatit přirážku ve výši 800 Kč a jízdné ve výši 10 Kč. Pracovník přepravní kontroly sepsal na místě zápis o provedené přepravní kontrole, který žalovaný podepsal a jehož kopii převzal. Přes písemnou upomínku žalovaný dlužnou částku neuhradil. V důsledku toho došlo v souladu s přepravními podmínkami k navýšení přirážky na 1 500 Kč. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo prokázáno, že dne [datum] v 18:56 hod. byl žalovaný kontrolován na lince č. 17 autobusu městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a nemohl se prokázat platným jízdním dokladem. Bylo mu proto účtováno jízdné ve výši 10 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč za takto uskutečněnou jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dlužné částky prostřednictvím písemné upomínky, avšak do současnosti na svůj dluh ničeho nezaplatil. Při posouzení věci vycházel soud z § 18a odst. 1 až 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, z § 7 odst. 6 ve spojení s § 15 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a konečně z přepravních podmínek stanovených pro provoz MHD Tábor – Sezimovo Ústí – Planá nad Lužnicí provozované společností [právnická osoba] Podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen na výzvu oprávněné osoby prokázat se platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčiny na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému nebo prokázat svoji totožnost. Dle ust. § 18a odst. 3 výši přirážky stanoví přepravce v dopravních podmínkách a nesmí přesahovat částku 1 500 Kč. Po zhodnocení rozhodných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky plně v souladu s výše citovanými ustanoveními, když z úřední činnosti je soudu známa existence přepravních podmínek žalobkyně upravujících výši přirážky a dále skutečnost, že uvedená linka č. 17 je linka autobusová, na jejíž provoz se tedy vztahují shora citovaná ustanovení zákona o silniční dopravě. Proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a paušální náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 100 Kč za každý ze dvou učiněných úkonů žalobkyně.