8 C 276/2021-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovanou uzavřela dne [datum] dohodu o uznání dluhu ve výši 319 383 Kč představující dodané a odebrané pomocné stavební a montážní práce za měsíce únor 2021 a březen 2021 a dále dluhu ve výši 19 800 Kč představující neuhrazené platby za ubytování za měsíc únor 2021. Žalovaná písemně uznala svůj závazek vůči žalobkyni co do důvodu i výše a zavázala se jej zaplatit nejpozději do 1. 5. 2021. Dále žalobkyně s žalovanou dne [datum] uzavřela dohodu o uznání dluhu ve výši 107 085 Kč představující dodané a odebrané pomocné stavební a montážní práce za měsíc duben 2021 a dále dluhu ve výši 25 700 Kč představující neuhrazené platby za ubytování za měsíc duben 2021. Žalovaná písemně uznala svůj závazek vůči žalobkyni co do důvodu i výše a zavázala se jej zaplatit nejpozději do 30. 5. 2021. Na svůj dluh však neuhradila ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 19 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 2. 5. 2021 do zaplacení, neboť tuto částku žalobkyně žalované odpustila již před podáním žaloby. 3. Vzhledem k předloženým listinám, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. V dané věci má soud z žalobcem předložených listin, a to konkrétně z dohody o uznání dluhu ze dne 14. 4. 2021 za prokázané, že žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 319 383 Kč co do důvodu i výše a zavázala se, že celkovou dlužnou částku uhradí žalobkyni do 1. 5. 2021. Z dohody o uznání dluhu ze dne 26. 4. 2021 má pak soud za prokázané, že žalovaná rovněž uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 107 085 Kč a 25 700 Kč co do důvodu i výše a zavázala se, že celkovou dlužnou částku 132 785 Kč uhradí žalobkyni do 30. 5. 2021. Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby ze dne 29. 6. 2021 má soud za prokázané, že žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho a dluží tak žalobkyni částku uvedenou shora. 5. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dle kterého uznal-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá, a dále dle ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Žalovaná v daném případě dne [datum] a dne [datum] písemně svůj dluh vůči žalobkyni uznala co do důvodu i výše a soud tak má za prokázané, že dluh žalované vůči žalobkyni v době uznání dluhu trval, avšak žalovaná dlužnou částku žalobkyni ve lhůtě splatnosti a ani dosud řádně a včas neuhradila. Protože žalovaná dosud nesplnila, k čemu se v uznání dluhu výslovně zavázala, uložil jí soud povinnost zaplatit dlužnou částku v celkové výši 452 168 Kč dle písemného uznání dluhu tímto rozsudkem. Důvodným je i žalobkyní uplatněný nárok na úroky z prodlení, který je v souladu s výše uvedenými právními předpisy, neboť žalovaná je v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Soud současně dle ust. § 96 odst. 2 a 4 o. s. ř. výrokem II. tohoto rozsudku řízení co do částky 19 800 Kč s příslušenstvím zastavil, neboť žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu částečně zpět před zahájením jednání a souhlas žalované proto nebyl třeba. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2, věta první, o. s. ř., tak, že jí přiznal úspěšnější žalobkyni. Ta byla v řízení úspěšná v částce 452 168 Kč, která představuje 96 % žalobního nároku, když jejím neúspěchem je jí zaviněné zastavení řízení co do částky 19 800 Kč, která představuje činí 4 % předmětu řízení, tedy čistý úspěch žalobkyně činí 92 %. V tomto poměru byly přiznány žalobkyni náklady řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 18 879 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 10 220 Kč z tarifní hodnoty 471 968 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzva k plnění), tj. 30 660 Kč, dále paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby, tj. 900 Kč, a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 31 560 Kč částkou 6 628 Kč Celkem tedy činily náklady řízení žalobkyně částku 57 067 Kč (18 879 + 31 560 + 6 628), 92 % z této částky činí 52 502 Kč, jak byla žalobkyni přiznána výrokem III. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.