9 C 111/2019-682 — Okresní soud v Táboře

1. Soud I. stupně svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků (a to pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec] u [anonymizováno], a p. č. 2019, 2019 a [číslo] v k. ú. [obec]) ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), která je ve výroku rozsudku specifikována, zamítl žalobu v části, pokud se jí žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků p. [číslo] v k. ú. a obci [obec] a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 20 847 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení]. 2. Soud I. stupně ocitoval podstatné závěry odůvodnění zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], mimo jiné o nedůvodnosti námitky žalované o promlčení práva žalobkyně na správné ocenění restitučního nároku a o tom, že konkrétní okolnosti projednávané věci prokazují správnost závěru o liknavém postupu žalované při odškodnění restitučního nároku žalobkyně (jakožto oprávněné osoby dle § 4 zákona o půdě), která tudíž nemusí postupovat výlučně dle § 11a zákona o půdě (účast ve veřejných nabídkách žalované), ale může se domáhat žalobou u soudu nahrazení projevu vůle uzavřít s ní dohodu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu. Následně konstatoval, že v mezidobí došlo žalovanou k přecenění restitučního nároku žalobkyně s tím, že dle aktuálního výpisu činí jeho zůstatek 397 320,77 Kč. Jelikož v dalších řízeních bylo žalobkyni vyhověno co do hodnoty náhradních pozemků v částce 155 681,70 Kč u [název soudu] a v částce 57 130,75 Kč u [název soudu] (celkem 212 812,50 Kč), potom vzhledem k hodnotě v tomto řízení žalobkyni požadovaných pozemků ve výši 67 541,64 Kč nemůže být restituční nárok žalobkyně přeplněn; proto již nedoplňoval dokazování dle požadavku odvolacího soudu k výši restitučního nároku žalobkyně. Jelikož odvolací soud se ztotožnil s názorem, že nic nebrání vydání náhradních pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec] u [anonymizováno] a p. č. 2019, 2019 a [číslo] v k. ú. [obec], zabýval se soud I. stupně pouze cenou těchto pozemků. V případě pozemků v k. ú. [obec] u [anonymizováno] vyšel bezezbytku ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2021 s hodnotou pozemku [parcelní číslo] ve výši 1 635,64 Kč a pozemku [parcelní číslo] ve výši 1 645 Kč (posudek předložila žalovaná a žalobkyně žádné námitky nevznesla). V případě ocenění pozemků v k. ú. [obec] se soud I. stupně přiklonil k reviznímu znaleckému posudku znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D. (dále jen Ing. [příjmení]), [číslo] 2012, předloženého žalobkyní, která na rozdíl od znalce [příjmení] [příjmení] (jenž v posudku [číslo] 2019 ocenil pozemky částkou 70 Kč, vycházeje z toho, že se nachází ve městě, v němž působil [anonymizováno] národní výbor), vyšla z toho, že k datu ocenění v obci [obec] [anonymizováno] národní výbor nepůsobil a proto základní cena dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále též vyhláška), činí 20 Kč, když v tomto směru odkázala na stanovisko [příjmení] soudních znalců [příjmení] podané v souvislosti s oceňováním pozemků v jiném restitučním sporu. Jelikož soud považoval za přípustné převzetí jejího ocenění včetně srážek a ocenění porostů, dospěl k závěru, že pozemek p. č. 2019 má cenu 18 871 Kč, pozemek p. [číslo] cenu 13 879,45 Kč a pozemek p. č. 2019 cenu 8 280 Kč. Ohledně dalších žalobkyní požadovaných pozemků v k. ú. [obec] dospěl soud I. stupně po doplnění dokazování k závěru, že na způsobu jejich užívání od doby původní restituce se nic nezměnilo, a proto s ohledem na vázanost právním názorem odvolacího soudu a s odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (podle které pozemek, který nebylo možno vydat ani přímým restituentům pro zákonnou překážku dle § 11 odst. 1 zákona o půdě, není vhodným náhradním pozemkem pro uspokojení nároku oprávněné osoby) žalobu na vydání dalších pozemků v k. ú. [obec] zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a jelikož žalobkyně byla úspěšná ohledně pozemků v celkové hodnotě 44 310 Kč (přibližně 2/3 nároku) a neúspěšná ohledně pozemků v celkové hodnotě 23 230 Kč (1/3 nároku), náleží úspěšnější žalobkyni náhrada nákladů ve výši 1/3; s ohledem na celkovou výši nákladů řízení žalobkyně 62 540 Kč jí náleží na náhradě nákladů částka 20 847 Kč, s platebním místem dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 3. Rozsudek napadla žalovaná odvoláním, s výjimkou výroku o částečném zamítnutí žaloby. Nesouhlasí s napadeným rozsudkem co do posouzení svévole a liknavosti na její straně, převoditelnosti a ocenění náhradních pozemků. Ohledně posouzení liknavého a svévolného přístupu žalované odkázala na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu a nepovažovala za správné, aby soud při podstatné změně skutkových okolností mechanicky odkázal na závěry učiněné v předchozí fázi řízení. Poukázala na to, že žalobkyně se účastnila veřejných nabídek žalované v letech 2006, 2007, 2009, 2012 a naposledy 8. 4. 2019 před podáním žaloby 6. 6. 2019, nicméně v důsledku posunu ve věci a zajištění příslušných podkladů došlo nejpozději od 13. 9. 2021 k navýšení restitučního nároku žalobkyně a od uvedeného okamžiku se tedy žalobkyně může účastnit veřejných nabídek s navýšeným nárokem na cca 400 000 Kč; ovšem to se neděje a žalobkyně pokračuje v tomto řízení. Proto minimálně od uvedeného data nelze shledat dostatečně aktivní přístup žalobkyně pro vypořádání jejího restitučního nároku, natož pak svévoli a liknavost na straně žalované. Žalobkyně se mohla zapojit do nabídek žalované z 6. 9. 2021 a 15. 11. 2021 (což neučinila), naopak zjevně usiluje o převod konkrétních vybraných náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku žalované, což je dle judikatury Nejvyššího soudu důvodem pro zamítnutí podané žaloby (odkaz na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Žalovaná pak považuje i nadále vydané náhradní pozemky za nepřevoditelné. U pozemků v k. ú. [obec] u [anonymizováno] je odůvodněn předpoklad jejich využití v rámci komplexních pozemkových úprav, navíc je zde územním plánem vymezen funkční biokoridor a v budoucnu by tak mohly vzniknout tzv. jiné problémy při hospodaření s takovými pozemky (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Dále pak pozemek [parcelní číslo] není součástí zemědělského půdního fondu a je z převodu vyloučen (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Pozemky v k. ú. [obec] jsou vyloučeny z převodu proto, že je nelze účelně zemědělský obhospodařovat (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), když k pozemkům p. č. 2019 a 2019 není zajištěn přístup a pozemek p. [číslo] slouží jako obslužná cesta pro další pozemky a je dotčen věcným břemenem chůze a jízdy. Dále žalovaná nesouhlasí s oceněním náhradních pozemků v k. ú. [obec] soudem I. stupně, který na tuto otázku změnil oproti původnímu rozhodnutí názor. Odvolací soud ve zrušujícím rozhodnutí nesdělil v této souvislosti jednoznačný právní názor k použití sazby 20 Kč a pouze vytkl, že posouzení této otázky považuje za neúplné a zdůraznil potřebu doplnit znalecké dokazování, k tomu však soud I. stupně nepřistoupli, ačkoliv závěry znaleckých posudků Ing. [anonymizováno] a Ing. [příjmení] se rozcházejí nejen v použití výchozí sazby (20 Kč či 70 Kč), ale i v uplatnění srážek a ocenění trvalých porostů. Posouzení věci soudem I. stupně, aniž vyslechl oba znalce, nelze považovat za správné a úplné (odkaz na konkrétní judikaturu [anonymizováno] a Ústavního soudu), což považuje za vadu řízení znamenající zrušení napadeného rozsudku. Kromě toho je žalovaná přesvědčena, že je namístě použití sazby 70 Kč I když v samotné obci [obec] není pověřený městský úřad, je nutné zohlednit existenci konurbace [obec], [obec] a [obec], které dohromady tvoří jednu souvisle zastavěnou plochu a cena pozemků v těchto městech je obdobná. Cena náhradních pozemků v [obec], ve kterém se nachází městský úřad s rozšířenou působností, a v [obec], kde se nachází pověřený obecní úřad, by byla nepochybně 70 Kč, a proto je namístě tuto sazbu aplikovat i v případě města Planá nad Lužnicí. Současná tržní cena stavebních pozemků se v předmětných obcích pohybuje od 1 000 Kč do 5 000 Kč za m², a proto ocenění pozemků v ceně 20 Kč by způsobovalo tzv. distorzi náhradní hodnoty. Přitom při ocenění náhradních pozemků je třeba vycházet z jejich stavu v době vyhlášení rozhodnutí soudu I. stupně, t.j. v době, kdy v obci [obec] již působí městský úřad (odkaz na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] či. [spisová značka]). Jelikož cena náhradního pozemku má odpovídat co nejvíce jeho skutečné hodnotě ke dni vyhlášení rozhodnutí soudem, je namístě aplikovat sazbu 70 Kč bez ohledu na to, zda k roku 1991 zde působil místní národní výbor. Pokud soud I. stupně vycházel i ze stan