9 C 177/2022-26 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně jako dodavatele vůči žalované jako zákazníkovi na zaplacení částky za dodanou elektřinu, kterou žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 24. 8. 2021 a fakturou [číslo] když účastníci řízení spolu dne 14. 6. 2019 uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že mezi účastníky došlo dne 14. 6. 2019 k platnému uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, podle které žalobkyně na sjednaném odběrném místě [ulice a číslo], [PSČ] [obec], dodávala žalované elektřinu a žalovaná se zavázala za takto dodanou elektřinu zaplatit cenu. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení částky 6 775 Kč a částky 151 Kč za dodanou elektřinu a související služby, které žalobkyně žalované řádně vyúčtovala výše uvedenými fakturami. Žalovaná na svůj dluh ani přes zaslanou upomínku dosud neuhradila ničeho. Právně byla věc posouzena podle § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 458/2000 Sb., dle kterého je zákazník povinen uhradit dodavateli dodávku elektřiny, a dále dle § 50 odst. 1 výše téhož zákona, podle kterého se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Protože v dané věci žalovaná porušila svou zákonnou i smluvní povinnost zaplatit žalobkyni za dodání elektřiny, uložil jí soud tuto povinnost tímto rozsudkem. Důvodný je též návrh žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení, které požaduje v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 200 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby, a dále dle § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.