9 C 193/2022-67 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce požadoval na žalované zaplacení částky 23 430 Kč jako náhradu nákladů za obhajobu v [anonymizováno] věci vedené u zdejšího soudu pod spisovou značkou 3 T 56/2020 a dále zaplacení částky 30 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve stejné věci. Uváděl, že vůči němu bylo záznamem o sdělení podezření ze dne 16. 6. 2020 zahájeno trestní stíhání pro [anonymizováno] čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle ust. § 276 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 1. 2022, který nabyl právní moci dne 7. 1. 2022, byl žalobce zproštěn návrhu na potrestání pro výše uvedený čin, a to podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce. Tímto rozhodnutím bylo pravomocně ukončeno trestní stíhání žalobce způsobem, který vzhledem k absenci pravomocného odsuzujícího rozsudku zakládá odpovědnost státu za vzniklou újmu. Žalobce se v průběhu [anonymizováno] řízení aktivně hájil, využil zákonné možnosti v rámci svého práva na obhajobu. Náklady spojené s touto obhajobou byly první částí jeho žalobního požadavku. Vedle toho uplatňoval rovněž nemajetkovou újmu jako přiměřené zadostiučinění za nezákonné stíhání a rozhodnutí. Konkrétně uváděl, že trestní stíhání dlouhou dobu zasahovalo do jeho soukromého i pracovního života. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře vyhlásil dne 11. 2. 2021 rozsudek, jímž mu uložil peněžitý trest v částce 35 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 24 měsíců. Žalobce ve splátkách vykonal peněžitý trest, dále po dobu více než 9 měsíců vykonával trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. V tomto období byl převeden na jinou práci, nemohl vykonávat svoje povolání. Zásahem do soukromého života bylo to, že v okruhu svých známých, přátel, ale i rodinných příslušníků byl stigmatizován [anonymizováno] stíháním, zejména tím, pro jaký skutek bylo řízení vedeno. Za přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu považoval částku 30 000 Kč. 2. Žalovaná připustila, že závěr, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí, je v souladu s konstantní judikaturou. [příjmení] představující náhradu za obhajobu v trestním řízení již byla žalobci poskytnuta a v obecné rovině tak neměla proti žalobnímu požadavku námitky. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, domnívala se, že její existence nebyla fakticky prokázána. Zdůraznila, že se za vydání nezákonných rozhodnutí žalobci omluvila; toto konstatování nezákonného rozhodnutí a omluva se vzhledem ke stavu věcí jeví jako zcela dostatečné. Navrhovala tedy, aby žaloba byla ohledně částky 30 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta. 3. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 3 T 56/2020 bylo zjištěno, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno záznamem o sdělení podezření ze dne 16. 6. 2020, čj. KRPC [číslo]. Žalobci bylo sděleno podezření z [anonymizováno] ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Důvodem bylo podezření, že dne 2. 5. 2020 v době od 00:15 – 02:00 hodiny v noci žalobce řídil své osobní motorové vozidlo a způsobil dopravní nehodu v důsledku alkoholového opojení – bylo mu naměřeno množství alkoholu [hmotnost]. V souvislosti s dopravní nehodou způsobil hmotnou škodu na svém vozidle a dále ke škodě vlastníka vozidla [jméno] [příjmení] [příjmení]. Záznamu o sdělení podezření předcházel protokol o nehodě v silničním provozu, v němž bylo konstatováno, že 2. 5. 2020 krátce po půlnoci žalobce řídil osobní motorové vozidlo Škoda Octavia, [registrační značka] ve stavu vylučujícím způsobilost, který si úmyslně přivodil předchozím požitím alkoholických nápojů, nezvládl řízení výše uvedeného motorového vozidla a dosud blíže nezjištěnou částí vozidla narazil do přední části zaparkovaného vozidla Škoda Fabia, [registrační značka]. Dopravní nehodu neprodleně policii neoznámil, nesetrval na místě nehody až do příchodu policisty, z místa odjel, vozidlo nechal stát v jízdním pruhu před domem [adresa] u prostoru hasičské zbrojnice. Poté co byl hlídkou OOP [obec] vyzván k provedení dechové zkoušky, byla zjištěna v 03:26 hodin hodnota 2,09 promile alkoholu v dechu a v čase 03:32 hodin 2,07 promile alkoholu v dechu. Následně se žalobce podrobil odběru biologického materiálu v nemocnici v [obec]. Dle záznamu řidič jevil známky opilosti, měl zarudlý obličej a z dechu byl cítit silný zápach alkoholu. Příslušníci policie ČR, kteří konali službu, shodně uvedli, že žalobce se bezprostředně po nehodě přiznal, že vozidlo řídil a podrobil se dechové zkoušce. K poškození vozidla uváděl, že někde u [obec] srazil srnu. Okresní soud v Táboře na základě návrhu na potrestání rozhodl trestním příkazem, kterým uznal žalobce vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a odsoudil jej k peněžitému trestu ve výši 35 000 Kč, dále k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu po dobu 33 měsíců. Po podání odporu byla věc projednána v hlavním líčení, žalobce byl rozsudkem ze dne 9. 9. 2020 čj. 3 T 56/2020-59 uznán vinným, byl znovu odsouzen k peněžitému trestu ve výši 35 000 Kč a k trestu zákazu činnosti ve stejné délce. K odvolání žalobce přezkoumal věc Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, který napadený rozsudek ve výroku o uloženém trestu zrušil a rozhodl tak, že uložil žalobci stejnou výši peněžitého trestu a trest zákazu činnosti v trvání 24 měsíců. Obě soudní instance považovaly důkazy svědčící proti žalobci za dostatečné a věc za skutkově objasněnou. K dovolání žalobce byl rozsudek Krajského soudu, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Táboře zrušen s tím, že neexistuje přímý důkaz prokazující vinu obviněného, jedná se pouze o řetězec nepřímých důkazů, u kterého vyvstává otázka, zda je ucelený a na sebe logicky navazující. Nejvyšší soud zdůraznil, že není možné vycházet z výpovědí policistů, jímž se žalobce bezprostředně po nehodě přiznal, že vozidlo řídil pod vlivem alkoholu a s odkazem na zásadu presumpce neviny uložil soudu I. stupně věc znovu přezkoumat, případně doplnit dokazování a rozhodnout. Odvolacímu soudu vytýkal, že ačkoli hodnotil důkaz výpověďmi policistů jako nepoužitelný, z takto zjištěných skutečností vycházel. Soud I. stupně po doplnění dokazování žalobce návrhu na potrestání rozsudkem ze dne 4. 1. 2022 čj. 3 T 56/2020-143 zprostil. 4. Vedle důkazu trestním spisem provedl procesní soud navrhované důkazy výslechem žalobce a dále svědků [jméno] [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobce navrhl svůj účastnický výslech, odpovídal však pouze na vybrané otázky. K okolnostem poškození auta svého i [jméno] [příjmení] [příjmení] se vyjádřit odmítl. Potvrdil však, že je vlastníkem auta, jímž byla způsobena dopravní nehoda a že o vlastnictví auta věděla rovněž jeho matka. Stejně tak potvrdil, že policii sdělil, že zmíněné auto řídil, podrobil se testu na alkohol, jehož výsledek byl pozitivní. Pokud jde o újmu, způsobenou nezákonným rozhodnutím, popsal, že měl problémy v rodině, neboť jeho partnerka mu zpočátku nevěřila, dále měl problémy s dojížděním do zaměstnání, musel jezdit veřejným dopravním prostředkem. O práci nepřišel, nebyl krácen ani na mzdě, neboť zaměstnavatel mu poskytl náhradní činnost. V období, kdy probíhalo trestní řízení, trpěl psychicky. Odbornou pomoc nevyhledal, užíval však léky na spaní, obával se, co se stane. Při vyzvedávání dětí u bývalé partnerky měl problémy vysvětlit, proč nemůže řídit. Svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení], partnerka žalobce, vypověděla, že ji informace o žalobcově stíhání zaskočila. Poté, co jí celou záležitost vysvětlil, mu ale uvěřila. Sdělil jí, že k poškození vozidla došlo tak, že srazil srnu. Svědkyně dále vypověděla, že žalobce požívá alkohol zcela výjimečně. Trestní stíhání mu způsobilo komplikace, musel dojíždět do práce autobusem, za dětmi ho musela vozit ona, což nebylo vhod jeho bývalé partnerce. Trápil se tím, že nemohl jezdit na motorce, cítil to jako určité ponížení. Byl tehdy výbušný, uzavřený. Svědek [příjmení] [příjmení], zaměstnavatel žalobce potvrdil, že se o celé záležitosti dozvěděl od žalobce. Vzhledem k tomu, že ho považoval za spolehlivého pracovníka, vytvořil mu takové pracovní podmínky, aby u něj mohl zůstat i v době, kdy vykonával trest zákazu činnosti. Pracovní odměnu mu nekrátil, nedával však prémie. Potvrdil, že období mohlo být pro žalobce komplikované. Práci, kterou přidělil žalobci, hodnotil spíše jako podřadnou, neboť musel zametat, umývat auta a vykonávat pomocné činnosti. Navíc se mu někteří spoluzaměstnanci i posmívali. K morálce žalobce uvedl, že v minulosti problémy s alkoholem za volantem neměl. 5. Podle § 5 písm. a), b) zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále rovněž jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla