9 C 2/2022-15 — Okresní soud v Táboře

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství s tvrzením, že vztah účastníků je dlouhodobě problematický, v posledním období se problémy vyhrotily do té míry, že není možné v manželství pokračovat. Odstěhovala se proto již v květnu 2021 ze společné domácnosti, od té doby žije odděleně a do vztahu se nehodlá vracet. 2. Manžel uváděl, že se rozvádět nechtěl, pokud však manželka na tom trvá, nemá námitek. 3. Z oddacího listu účastníků a jejich osobních dokladů soud zjistil, že manželství uzavřeli dne [datum] před [anonymizováno] národním výborem v [obec]. U obou manželů se jednalo o manželství první. Z manželství se narodily 2 dcery, v současné době jsou obě zletilé. 4. Manželka ve své účastnické výpovědi uvedla, že problémy ve vztahu začaly po narození dcer. Manžel jí vyčítal hypotetickou nevěru, zmiňoval, že není otcem starší dcery. Následně se přidaly neshody týkající se financování společné domácnosti, majetku. Manžel nejevil o dcery velký zájem, o celou domácnost pečovala sama. Přesto v manželství setrvávala zejména s ohledem na děti, chtěla, aby vyrůstaly v úplné rodině. V průběhu manželství ji manžel opakovaně a zcela neoprávněně podezříval z mimomanželských vztahů. Nakonec ji začal fyzicky napadat, konflikty vyvolalo i přestěhování její matky do společné domácnosti. V minulosti navrhovala manželovi terapii, o tu však neměl zájem. Po konfliktu na jaře loňského roku se tedy rozhodla řešit situaci odchodem ze společné domácnosti. V současné době žijí odděleně a nemá zájem o obnovení vztahů. 5. Manžel ve své výpovědi připustil konflikty, připustil i poznámky na adresu společné dcery, současně uvedl, že tyto poznámky nemyslel vážně, výslovně uvedl, že k žárlivosti neměl žádný důvod. Za problém v manželství označil matku žalobkyně, s níž neměl dobré vztahy. Potvrdil, že došlo i k fyzické potyčce, že manželku napadl. Nevylučoval obnovení soužití, ovšem pouze za předpokladu, že by s nimi nebydlela tchýně. Celá situace by se ovšem musela vrátit do takových kolejí, v jakých byla dříve. 6. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. může soud rozvést manželství, jsou-li vztahy manželů hluboce, trvale a nenapravitelně narušeny a nelze očekávat obnovení vztahu. Hloubku a trvalost manželského rozvratu soud posuzoval výlučně z výpovědí účastníků. Již z nich však vyplynulo, že spory jsou trvalé povahy. Obraz manželství, jak vyplynul z výpovědi žalobkyně, manžel v zásadě potvrdil. Nehodnotil však své chování jako výjimečné. Připustil sice, že pokud by došlo včas k manželské terapii, mohly být vztahy účastníků uspokojivější, přesto však ve svém jednání evidentně neshledával zásadní problém. Za této situace považoval soud rozvrat manželství za prokázaný a trvalý. Za příčinu rozvratu manželství potom označil jednání manžela, který se bez zásadních důvodů choval k manželce tak, že to muselo vzájemné vztahy narušit. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.