9 C 27/2022-12 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení byl žalobkyní vznesený nárok na úhradu dlužného pojistného. Žalobkyně odkázala na smlouvu [číslo] uzavřenou mezi účastníky dne 29. 11. 2019, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Žalobkyně doložila listinné důkazy prokazující opodstatněnost žalobního nároku. 2. Podle § 115a o. s. ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podaném návrhu, a poučil jej, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neměl žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli má soud za prokázané, že dne 29. 11. 2019 byla mezi účastníky uzavřena pojistná smlouva s pojistným ve výši 5 790 Kč, pojistné období bylo sjednáno v délce roční. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a smlouva tak zanikla ke dni 12. 3. 2021 pro neplacení pojistného, o čemž byl žalovaný informován upomínkou ze dne 24. 3. 2021. Dlužné období, po které nebylo pojistné hrazeno, je od 1. 12. 2020 do 12. 3. 2021. Dne 19. 4. 2021 učinila žalobkyně pokus o smírné řešení věci a dne 26. 7. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, na níž žalovaný nijak nereagoval. 4. Soud věc posoudil podle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., podle kterého má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce ve kterém pojištění zaniklo a dále podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil pojistné podle výše uvedené pojistné smlouvy uzavřené dne 9. 9. 2019 za pojistné období od 1. 12. 2020 do 12. 3. 2021 v celkové částce 1 602 Kč ani poplatek za zaslané upomínky ve výši 300 Kč za každou ze dvou zaslaných, uložil mu soud tuto povinnost tímto rozsudkem, a to včetně žalovaných úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje řádně dle uvedeného právního předpisu. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč, to je celkem 1 489 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 6. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.