9 C 305/2021-12 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení dlužného pojistného z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené dne 31. 7. 2020 mezi účastníky na pojistný produkt pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to za pojistné období od 31. 10. 2020 do 5. 2. 2021 ve výši 2 494 Kč, poplatku ve výši 600 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podaném návrhu, a poučil jej, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neměl žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Závěr o skutkovém stavu je takový, že mezi účastníky došlo dne 31. 7. 2020 k platnému uzavření pojistné smlouvy [číslo] o [anonymizována tři slova], ve které se žalovaný zavázal platit žalobkyni pojistné v částce 9 444 Kč ročně se čtvrtletní splátkou 2 361 Kč, avšak svoji povinnost platit pojistné podle uvedené pojistné smlouvy za období od 31. 10. 2020 do 5. 2. 2021, kdy byla smlouva ukončena, nesplnil. Za toto období dluží žalovaný žalobkyni částku v celkové výši 2 494 Kč. Žalovaný neuhradil žalobkyni ani poplatky v celkové výši 600 Kč. K úhradě uvedené částky byl vyzván také předžalobní výzvou ze dne 17. 6. 2021. Soud věc posoudil podle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle kterého má pojistitel právo na pojistné do konce měsíce, ve kterém pojištění zaniklo a dále podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že pokud je dlužník v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil dlužnou částku ve výši 3 094 Kč, na kterou má žalobkyně nárok podle uzavřené pojistné smlouvy, uložil mu soud tuto povinnost tímto rozsudkem, a to včetně požadovaných úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje řádně podle uvedených právních předpisů. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 600 Kč (1 úkon právní služby 200 Kč - § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč, to je celkem 1 489 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.