10 C 129/2023-35 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť svůj dluh vůči žalobkyni dne 2. 7. 2020 žalovaný uznal co do důvodu a výše a zároveň se zavázal dlužnou částku uhradit ve splátkách po 500 Kč. První splátka byla splatná 20. 8. 2020, další splátky pak vždy do 20. dne každého následující měsíce, to vše po ztrátou výhody splátek. Dluh představuje náhradu za ztrátu [anonymizována tři slova] výrobní číslo [číslo] který žalovaný převzal dne 23. 6. 2020 ve výši 10 730,94 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyni ničeho. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Soud má z listinných důkazů, a to z uznání dluhu ze dne 2. 7. 2020 a předžalobní výzvy ze dne 3. 4. 2023 včetně podacího lístku za prokázané, že žalovaný uznal dluh vůči žalobkyni ve výši 10 730,94 Kč co do důvodu i výše a zavázal se zaplatit dlužnou částku ve splátkách po 500 Kč pod ztrátou výhody splátek. Na dluh neuhradil ničeho. Předžalobní výzvou odeslanou dne 3. 4. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá a podle § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Žalovaný v dané věci písemně svůj dluh uznal co do důvodu i výše, dlužnou částku však žalobkyni řádně a včas neuhradil. Protože žalovaný dosud nesplnil, k čemu se v uznání dluhu výslovně zavázal, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 10 730,94 Kč s příslušenstvím. Důvodný je i žalobkyní uplatněný nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Výše zákonného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady jsou uplatněny v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky. Vzhledem k zákonnému osvobození žalobkyně od placení soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je k úhradě soudního poplatku ve výši 1 000 Kč ve smyslu § 2 odst. 3 téhož zákona povinen žalovaný. Odůvodnění rozsudku bylo v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. vyhotoveno ve zkrácené formě.