10 C 133/2023-10 — Okresní soud v Táboře

Manželka se domáhala rozvodu manželství s manželem. Uváděla, že manželství již není funkční, v jeho průběhu docházelo k rozporům mezi účastníky, které se jim nepodařilo vyřešit, naopak vedly k rozpadu společné domácnosti. Manžel s rozvodem souhlasil a souhlasil i s obsahem žaloby. Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že manželství uzavřeli dne [datum] před [stát. instituce]. Z tvrzení účastníků je zřejmé, že z manželství se narodilo jedno dosud nezletilé dítě – syn [jméno]. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byly upraveny poměry nezletilého syna účastníků pro dobu po rozvodu. Oba účastníci shodně potvrdili, že jejich manželství je rozvráceno. Příčinu rozvratu manželství označili shodně tak, že spočívá v rozdílnosti povah, názorů a zájmů a vzájemném citovém odcizení. Po takto provedeném důkazním řízení považoval soud skutkový stav za dostatečně prokázaný. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) může být manželství rozvedeno, pokud je soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Současně manželství nesmí být rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem osob uvedených v § 755 odst. 2 o.z. Podle § 755 odst. 3 o.z. nesmí být manželství rozvedeno, dokud nebylo rozhodnuto o úpravě nezletilých dětí manželů, které nejsou plně svéprávné. V projednávané věci byla provedeným dokazováním zjištěna existence rozvratu manželství. Jako příčinu rozvratu manželství soud shledal rozdílnost povah, názorů a zájmů a vzájemné citové odcizení. Proto bylo manželství bez dalšího rozvedeno. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s. tak, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Podle zmíněného ustanovení účastníkům právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku nenáleží, pokud se jedná o řízení ve statusových věcech manželských a partnerských.