10 C 157/2023-12 — Okresní soud v Táboře

Manželka se domáhala rozvodu manželství s manželem. Uváděla, že manželství již není funkční, došlo k odcizení účastníků, manželka si našla přítele a v manželství již nechce pokračovat. Manžel se v průběhu řízení vyjádřil tak, že s rozvodem souhlasí. K žalobě uvedl, že manželství probíhalo standardně. V důsledku skutečnosti, že je o 12 let starší a trpí chronickým onemocněním, pro které musel odejít do starobního důchodu a snížil se tak jeho příjem, si však manželka našla nového partnera. Dále manžel poukázal na zhodnocení nemovitostí ve vlastnictví manželky z prostředků, které vydělal v zaměstnání. Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že manželství uzavřeli dne [datum] před Městským úřadem Tábor. Z tvrzení účastníků je zřejmé, že z manželství se nenarodily žádné děti. Z vyjádření manželů vyplývá, že manželka má nový partnerský vztah, manžel bydlí v bytě na adrese bývalého společného bydliště účastníků, manželka pobývá společně s přítelem na chatě. Oba účastníci považují manželství za rozvrácené. Za příčinu rozvratu manželství oba shodně označili vzájemné citové odcizení a navázání mimomanželského vztahu manželkou. Po takto provedeném důkazním řízení považoval soud skutkový stav za dostatečně prokázaný. Podle jeho § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) může být manželství rozvedeno, pokud je soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Současně manželství nesmí být rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem osob uvedených v § 755 odst. 2 o.z. Podle § 755 odst. 3 o.z. nesmí být manželství rozvedeno, dokud nebylo rozhodnuto o úpravě nezletilých dětí manželů, které nejsou plně svéprávné. V projednávané věci byla provedeným dokazováním zjištěna existence rozvratu manželství, kterou potvrdili oba manželé. Jako příčinu rozvratu manželství soud shledal vzájemné citové odcizení a navázání mimomanželského vztahu manželkou. Proto bylo manželství bez dalšího rozvedeno. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s. tak, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Podle zmíněného ustanovení účastníkům právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku nenáleží, pokud se jedná o řízení ve statusových věcech manželských a partnerských.